Na statku žila krásná dívka s macechou a jejími dvěma dcerami. Macecha neměla nevlastní dceru ráda, proto ji jen trápila. A její nevlastní sestry také. Dívka chodila ve starých šatech ušmudlaných od popela, proto jí všichni říkali Popelka. Popelka znala jen práci a ústrky, ale přesto byla hodná a laskavá.
Jednoho dne se měl na královském zámku konat ples, na kterém si měl princ vybrat nevěstu. Král na ples pozval všechny urozené a bohaté dívky z celého okolí. Pozvánku dostala také macecha s dcerami. Od rána do večera se strojily a Popelku ještě víc trápily, ale na ples ji s sebou stejně vzít nechtěly. Jen z legrace se jí zeptaly, co jí mají přivézt z města, kam jely nakupovat šperky a látky. Popelka byla skromná, proto nechtěla nic drahého. „Dovezte mi to, co Vám cestou zavadí o kočár,“ řekla. A tak jí přivezly tři lískové oříšky.
V den plesu Popelku přece jen trochu zamrzelo, že nemůže jít s ostatními. Nechtěla tančit, chtěla se jen podívat do sálu, aby viděla prince. Když to macecha uslyšela, velmi se rozzlobila. „Jestli nemáš dost práce, přidám ti další!“ křikla na Popelku. Pak vzala ošatku s hrachem a misku s čočkou a vše smíchala dohromady. „Vše do rána přebereš, jinak si mě nežádej!“ zahrozila jí a spolu s dcerami odjela na ples.
Popelka začala smutně přebírat. Užuž se jí hrnuly slzičky do očí, protože viděla, že to do rána nemůže stihnout, když tu na okno začali klepat holoubci, které každý den tajně krmila drobečky. Popelka okno otevřela, holoubci vlétli do světničky a začali přebírat semínka. V tu chvíli se vysypaly Popelce oříšky z kapsičky. Jeden praskl a vypadly z něj překrásné šaty. Popelka se umyla, oblékla, učesala a spěchala na ples.
Od chvíle, kdy vstoupila do královského paláce, měl princ oči jen pro ni. Okamžitě se do ní zamiloval. Avšak Popelka byla plachá a nic o sobě princi neřekla. Věděla, že musí být doma dřív, než se macecha s nevlastními sestrami vrátí, proto se s úderem půlnoci z paláce vytratila a spěchala domů.
Tak se to opakovalo i další den, kdy se konal další královský ples. Princ se nemohl dočkat večera, protože doufal, že krásnou dívku uvidí znovu a že se mu podaří zjistit, kdo to je. Popelka rozlouskla další oříšek, ve kterém byly další překrásné šaty, ještě krásnější než ty první, takže mohla opět vyrazit na ples. Ale stejně jako minulého večera, jakmile odbila půlnoc, Popelka utekla z paláce a princ zůstal opět sám.
Třetího dne se měl ples konat znovu. Když král s královnou viděli, jak se jejich syn kvůli neznámé dívce trápí, chtěli mu pomoci. Královna poručila služebnictvu, aby po příchodu Popelky do sálu natřeli schody medem.
I ve třetím oříšku našla Popelka šaty, které byly krásné tak, až jí oči přecházely. Jako každý večer se vydala do paláce, kde s princem protančila celou noc. I tentokrát po úderu dvanácté utíkala pryč. Na schodech jí ale nožka uvízla v medové pasti. Když viděla, že nožku jen tak nevytáhne, vyzula si střevíček a dál utíkala bosa. Ani tentokrát se princi nepodařilo Popelku dohonit, ale alespoň mu po ní zbyl maličký střevíček.
Dalšího dne začal princ Popelku hledat. Objížděl všechny tvrze, statky, domy a chaloupky ve svém království, protože věděl, že Popelka nebude z daleka. Každé ženě a dívce poručil, aby si obula Popelčin střevíček, ale žádná neměla tak malou a útlou nožku, aby se do střevíčku vešla.
Dorazil také na statek macechy. Obě její dcery se snažily do střevíčku nacpat své velké nohy, ale ani jedné se to nepodařilo. Nakonec si střevíček obula Popelka, které padl jako ulitý. Princ v ní poznal dívku, se kterou po tři noci tancoval. Odvezl si ji do paláce a brzy se konala velká a slavná svatba. Princ byl konečně šťastný a šťastná s ním byla i Popelka.