Co je dysgrafie?

Mezi specifické poruchy učení řadíme také poruchu, která jedinci znesnadňuje ovládnutí dovednosti psaní. Jedná se o dysgrafii neboli poruchu psaní. Přes veškerou snahu je písemný projev dysgrafika velmi neúhledný až nečitelný a je doprovázený řadou chyb. Patrná je také asymetrie ve výkonech, které jsou výrazně horší v situaci, kdy se opírají o písemný projev. Intelektové schopnosti dysgrafiků nejsou nijak zasaženy, ale výkony v písemných projevech jejich intelektovým schopnostem neodpovídají.

Dysgrafie bývá velmi často doprovázena také dyslexií (poruchou čtení), případně dysortografií (poruchou pravopisu). Kombinuje se také s ADD (porucha pozornosti) či ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou).

Příčiny dysgrafie

Stejně jako u všech ostatních specifických poruch učení je fyziologickou příčinou narušení některých oblastí mozku vzniklé před porodem nebo krátce po porodu, což v tomto konkrétním případě způsobilo porušení funkcí motorických drah. Problémy vznikají přenosem signálu z receptoru do mozku a zpět k výkonnému orgánu (např. k ruce).

Písmo je kostrbaté a roztřesené, tvary písmen nebo jejich velikost neodpovídají standardu, což si dyslektik dobře uvědomuje a je běžné, že se tvary snaží „vylepšit“ obtahováním, ovšem výsledek bývá ještě horší. Psaní proto přerušuje na nevhodných místech, kde je obtížné správně navazovat, přetahuje nebo nedotahuje tvary (např. často neuzavírá písmena ). Problémy činí dodržování správného rozestupu mezi písmeny nebo slovy, zachování správného směru psaní i správného sklonu nebo udržení písma na lince.

Ze všech uvedených projevů je patrné, že dysgrafik není schopen dosáhnout na standardní požadavky na úhlednost a obvykle ani na rychlost. Písmo bývá často velmi pomalé (déle trvá nejen vybavení si tvaru písmen, ale příčinou je také motorická neobratnost i dodatečné opravy tvarů, které se snaží vylepšovat), pokud je však dysgrafie doprovázena ADHD (poruchou pozornosti s hyperaktivitou), může být tempo psaní naopak překotné a zbrklé.

Kromě problémů s úpravou a rychlostí se u dysgrafiků setkáváme se specifickou chybovostí, kterou je záměna tvarově podobných písmen  nebo číslic . Běžné je také vynechávání písmen, komolení slov, vynechávání či nesprávné umístění diakritických znamének. Frekvence gramatických chyb bývá zvýšena zejména kvůli nedostatku času, neboť dysgrafik se příliš zdržuje samotným psaní, na zdůvodňování pravopisu už mu nezbývá tolik času ani pozornosti.

Diagnostika dysgrafie

Projevy dysgrafie mohou být podobné projevům jiných problémů, které je při diagnostice nejprve potřeba vyloučit. Mohou jimi být nesprávné návyky související se psaním, zejména nesprávné držení psacích potřeb (pevný až křečovitý úchop může způsobit neuvolněná ruka se sníženou hybností stejně jako nesprávný úchop pera či nesprávná poloha ruky), dále je to nesprávné sezení (především vychylování těla do strany, zvedání ramene, poloha loktů mimo stůl, hlava příliš blízko stolu) a nevhodné psací potřeby. Dalšími z příčin mohou být příliš velké nároky, které na dítě klademe (např. vyžadujeme-li zrychlení tempa psaní nad dosavadní možnosti dítěte), zanedbaný rozvoj grafomotoriky a nedostatečná snaha dítěte, případně leváctví.

U diagnostikované dysgrafie je třeba stanovit míru závažnosti a na základě prognózy potom také postupy reedukace a další možnosti práce s dítětem. Ačkoli se budeme snažit o vytvoření plánu reedukace spočívajícího v rozvoji všech narušených motorických funkcí, dosavadní zkušenosti ukazují, že pokroky jsou spíše malé.