DIDAKTIKA ČESKÉHO JAZYKA jakožto speciální oborová didaktika je pomezní disciplína, která čerpá poznatky z různých vědních oborů. Speciální didaktika je jednou z pedagogických disciplín, takže samozřejmě využívá informace, kterými se pedagogika zabývá. Těží však zejména z jiné pedagogické disciplíny, kterou je obecná pedagogika. Další klíčovým vědním oborem pro didaktiku českého jazyka je pak lingvistika, jejíž informace pedagogicky transformuje pro školskou praxi. Dále integruje např. poznatky z psychologie, logiky a sociologie.

PEDAGOGIKA je teorie výchovy. OBECNÁ DIDAKTIKA je teorie vyučování a vzdělávání, která zkoumá jednotlivé didaktické kategorie a jejich uplatnění ve vyučování, v dalších formách vzdělávání a v sebevzdělávání. Obecná didaktika je s oborovými didaktikami v úzkém vztahu. Teoretické poznatky z obecné didaktiky jsou ověřovány v praxi a toto ověřování je následně podrobeno odbornému zkoumání. Obecná didaktika a oborové didaktiky se tedy vzájemně ovlivňují a vyvíjejí. SPECIÁLNÍ DIDAKTIKA je teorie výuky. LOGIKA je věda o myšlení, která zkoumá způsob vyvozování závěrů.  PSYCHOLOGIE je věda o duševnu, která zkoumá psychické procesy a chování. SOCIOLOGIE jako věda zkoumá sociální život jedinců, skupin i společnosti.

JAZYKOVĚDA (lingvistika) je nauka o jazyce. Zabývá se funkcí, vznikem a původem jazyka, slovní zásobou (lexikologie), využíváním jazykových prostředků v komunikaci (stylistika) a mluvnickou stavbou jazyka (gramatika), přesněji zvukovou stránkou jazyka (fonologie a fonetika), tvořením a ohýbáním slov (morfologie) a vztahy vět a větných členů (syntax).

Ačkoli je didaktika českého jazyka aplikovanou jazykovědou, nelze ji chápat jako malou jazykovědu, neboť poznatky, které čerpá, jsou pro praxi didakticky transformovány tak, aby byly uchopitelné pro danou cílovou skupinu žáků.
Zatímco lingvistika zkoumá jednotlivé stránky jazyka víceméně odděleně, ve školním vyučování se jazykové disciplíny prolínají (v každém ročníku se žáci seznamují s vybranými vědomostmi a dovednostmi z několika jazykových disciplín).
Tyto poznatky jsou diferencovány podle věku žáků. V konkrétních ročnících jsou rozvíjeny většinou cyklicky či spirálovitě (během vyučování se k nim žáci opakovaně vrací, obtížnost získaných vědomostí, dovedností a návyků se postupně zvyšuje). To je patrné především na 1. stupni základních škol, kde je nejen zvyšována úroveň vědomostí a dovedností, ale mění se také jejich pojetí (pozorovat to můžeme například v poučkách, které se mezi jednotlivými ročníky zpřesňují, nebo také v algoritmech).
Přenos nových poznatků z lingvistiky do školní praxe je zdlouhavý, neboť integrace těchto poznatků do vyučovacího procesu je komplikovaná. Školní vyučování má komplexní charakter. Vědomosti, dovednosti a návyky se budují postupně a navazují na sebe napříč různými vyučovacími předměty, nově integrovaná témata je třeba didakticky transformovat a tuto transformaci v praxi ověřit. Také je třeba modifikovat učebnice a další materiály a nesmíme zapomínat také na to, že nová témata je třeba promítnout do vzdělávacích kurikul.  

Jak již bylo zmíněno výše, obecná didaktika je teorií vyučování a vzdělávání, zkoumá tedy, jak a za jakých podmínek (s využitím jakých didaktických prostředků, psychických procesů či vrozených dispozic) dochází k osvojování vědomostí, dovedností a návyků. Tyto termíny si nyní definujme. Nové poznatky získáváme pomocí UČENÍ. Učení je základní vlastností všech vyšších organismů spočívající v účelném přizpůsobování organismů měnícím se podmínkám prostředí a změnám chování na základě minulých zkušeností. Učení je tedy klíčovou vlastností pro přežití organismů. Učení, které směřuje k získávání poznatků (vědomostí, dovedností, návyků) a hodnot z jednotlivých vědních oborů, techniky, umění a společenské praxe, označujeme jako VZDĚLÁVÁNÍ. Vzdělávání je proces celoživotní všestranné humanizace a kultivace člověka, jeho součástí je tedy také rozvíjení potřebných vlastností (psychických, fyzických i morálních) i psychických procesů (potřeb, motivů, forem jednání, zájmů, citů, volních vlastností, postojů, názorů a přesvědčení). Výsledkem procesu vzdělávání je VZDĚLÁNÍ.  Aby bylo vzdělávání efektivní, musí mít koncepci, tzn. cíl a obsah.

Cíl vzdělávání je zamýšlený a očekávaný výstup vzdělávání, tj. plánovaný profil vzdělaného a vychovaného jedince. Je třeba jej vytýčit natolik konkrétně, aby bylo možno zhodnotit, zda jej bylo dosaženo a do jaké míry.

Obsah vzdělávání je UČIVO, tedy didakticky transformovaný systém poznatků, činností a dalších kvalit, které si má jedinec osvojit. Jsou to především fakta, která se ve vyučování stávají VĚDOMOSTMI (informace, poučky, systém poznatků z oblasti věd), výkony, které se ve vyučování stávají DOVEDNOSTMI a NÁVYKY (činnosti, operace, aktivity) a poznávací procesy.
Výběrem obsahu učiva se zabývá teorie vzdělávání. Stanovení učiva je komplikovaný proces. Výběr vzdělávacího obsahu je ovlivněn cíli vzdělávání. Učivo je ukotveno do tzv. kurikula a standardů. Učivo je osnováno buď lineárně (probírané učivo se neopakuje), cyklicky (probírané učivo se průběžně opakuje), nebo spirálově (probírané učivo se průběžně opakuje s narůstající obtížností, jde tedy o kombinaci lineárního a cyklického osnování). Na 1. stupni ZŠ se nejčastěji setkáváme s osnováním cyklickým a spirálovým.

Část vzdělávání probíhá ve školských zařízení v rámci VYUČOVACÍCHO PROCESU neboli VÝUKY. Zde dochází k osvojování vědomostí, dovedností i návyků při vzájemné interakci a komunikaci mezi učitelem a žákem. Děje se tak prostřednictvím vhodně zvoleného obsahu učiv, organizace a dalších podmínek i profesionálních vlastností a dovedností učitele (komunikačních, empatických, výrazových apod.). Vyučovací proces zahrnuje činnosti učitele (VYUČOVÁNÍ) a činnosti žáků (UČENÍ).

Zdroje:
PRŮCHA, J. a kol. Pedagogická encyklopedie. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-546-2.
SVOBODA, K. Didaktika českého jazyka a slohu. Praha: SPN, 1977.
GRECMANOVÁ, H. a kol. Obecná pedagogika I. Olomouc: Hanex, rok neuveden. ISBN 80-85783-20-7.
NELEŠOVSKÁ, A. a kol. Didaktika I. Olomouc: VUP, 1995. ISBN 80-7067-463-6.
NELEŠOVSKÁ, A. a kol. Didaktika II. Olomouc: VUP, 1995. ISBN 80-7067-554-3.

Zdroje obrázků:
Reading Horizons [online]. Dostupné na <https://www.readinghorizons.com/Media/Default/Images/Resources/2011.2.teacher.JPG> [cit. 2021-08-19].
PNGEgg [online]. Dostupné na <https://2.bp.blogspot.com/-JjF6R_Z0QgA/WaPsGrANKfI/AAAAAAAAF78/Jy5UTt3V_XcV5TGBJ3IOuXO5KWHGudvyQCLcBGAs/s1600/4%2B-%2B%25D0%25BA%25D0%25BE%25D0%25BF%25D0%25B8%25D1%258F.jpg> [cit. 2021-08-19].