ORGANIZAČNÍ FORMA VÝUKY je způsob uspořádání vyučovacího procesu, jeho složek (učitele, žáka a učiva) a vzájemných vazeb v čase (dynamická stránka) a prostoru (statická stránka).    a) INDIVIDUÁLNÍ VYUČOVÁNÍ Individuální vyučování je nejstarší formou vyučování, která převládala hlavně ve starověku a středověku, kdy bylo vzdělávání elitní záležitostí. Jeden učitel vzdělával jednoho žáka, případně malou skupinku žáků rozdílného věku. Tento typ vyučování je ale využíván i dnes, a to např. v rámci speciálního vzdělávání integrovaných žáků při hodinách doučovacích nebo nápravných či při zájmovém vzdělávání žáků (např. v lidových školách umění). Nedostatky: Individuální vyučování formovalo jen malé množství jedinců ve společnosti, bylo neekonomické a neefektivní.

b) HROMADNÉ (FRONTÁLNÍ) VYUČOVÁNÍ

Ve středověku začalo individuální vyučování nahrazovat vyučování hromadné. Jeden učitel vyučoval současně několik desítek žáků. Tímto typem vzdělávání se zabýval např. také Jan Amos Komenský, který se jej snažil reformovat (požadoval např. snížení počtu žáků ve třídě, které v 17. století přesahovalo i stovku).
Hromadná (frontální) výuka je přes kritiku stále hojně využívána i dnes, a to ve všech stupních škol.
Výhody: Snadné řízení třídy učitelem, ekonomická úspornost, možnost porovnávat žáky stejného věku.
Nedostatky: Nerespektování individuálních zvláštností žáků (vše se podřizuje „průměrnému“ žákovi), převažuje sdělování hotových poznatků, memorování, stereotypnost postupů a forem, verbální metody, nedostatek motivace. V důsledku toho jsou žáci pasivní, mají nízkou úroveň samostatného myšlení, zapomínají poznatky a nejsou schopni jejich aplikace.

c) INDIVIDUALIZOVANÉ VYUČOVÁNÍ

Z kritiky hromadného vyučování vzniklo na základě hnutí nové výchovy vyučování individualizované.  Jde o koncept samoučení žáků pomocí učebních plánů a připravených materiálů. Učební plány stanovovaly, do kdy by žák měl určité poznatky zvládnout, mohl ale pracovat svým vlastním tempem. Žáci se učili v samostatných místnostech. Pokud plnili stejný úkol, mohli na něm spolupracovat. Učitel byl pouze průvodcem vzdělávání, ve stanovených obdobích kontroloval úroveň zvládnutí poznatků. Některé aktivity byly pro všechny žáky společné (např. konference). V rámci individualizovaného vyučování se často pracuje s problémovým a projektovým vyučováním.
Individualizované vyučování se dnes využívá např. při přípravě žáků trvale žijících v zahraničí, kteří se do České republiky vrací jen na přezkušování. Dále pak v situaci, kdy má žák vzhledem k zájmovým aktivitám školou povolenu změnu organizace výuky, protože se z časových důvodů nemůže zúčastňovat některých konkrétních předmětů, nebo je nemůže absolvovat v plném rozsahu.
Výhody: Žáci mohou pracovat svým vlastním tempem.
Nedostatky: Komplikované ověřování znalostí, složitá administrativa spojená s chystáním materiálů, testováním i evidencí výsledků, materiální náročnost (žáci potřebovali k výuce mnoho knih, pomůcek a dalších materiálů), díky individuálnímu tempu se od sebe žáci svou úrovní příliš vzdalovali, nedostatečně se rozvíjely jejich sociální dovednosti a komunikace, velké nároky byly kladeny na zodpovědnost žáků při sebevzdělávání.

d) SKUPINOVÉ VYUČOVÁNÍ

Jako kompromis mezi hromadným a individualizovaným vzděláváním vzniklo vyučování skupinové. V rámci homogenní třídy se vytváří skupiny o 3–6 žácích, kteří spolupracují při řešení zadaného problému. Skupinové vyučování je vhodné pro žáky od 9 do 12 (příp. 16 let). Při seznamování žáků s touto formou je dobré začít prací ve dvojicích a při jednoduchých činnostech, jako jsou např. hry s pravidly.
Před zahájením skupinové práce je třeba zvážit několik faktorů, např.
- počet žáků ve skupině (nejlépe 4–5 žáků na skupinu),
- složení skupiny podle úrovně (homogenní/heterogenní),
- stálé skupiny / proměnlivé skupiny,
- skupiny podle volby žáků / učitele,
- postup a pravidla práce ve skupině,
- kontrolu a hodnocení práce (obvykle se provádí v rámci celotřídní diskuse).
Výhody: Rozvíjí sociální a komunikační dovednosti (spolupráci, toleranci, pocit sounáležitosti, společenskou interakci, diskusi, argumentaci), využívá a posiluje pozitivní klima třídy.
Nedostatky: Přináší velké organizační i časové nároky na učitele, výsledek práce záleží na sociálním klimatu a na skladbě skupin, do skupinové práce nemusí být zapojeni všichni žáci (pracovat mohou jen prospěchově zdatní žáci, kteří slabé žáky k práci nemusí pustit).

e) DIFERENCOVANÉ VYUČOVÁNÍ

Jedná se o skupiny žáků, které mohou být diferencovány podle různých kritérií:
- a) podle míry obecných schopností (diferenciace kvantitativní),
  b) podle zaměření individuálních zájmů (diferenciace kvalitativní),
  c) podle dalších kritérií (např. podle pohlaví, zájmů, předpokládané profese…).
Základní formy diferenciace:
- a) vnější diferenciace – žáci jsou rozděleni do speciálně zaměřených tříd či škol (vhodné od 2. stupně ZŠ),
  b) vnitřní diferenciace – jedna třída je rozdělena učitelem obvykle do 2–3 skupin podle výkonnosti, prospěchu, zájmů, skupiny mohou pracovat na různých úkolech či úkolech různé obtížnosti, které plní každý žák sám.
Výhody: Respektuje individuální zvláštnosti žáků, učitel se může věnovat menší skupině žáků.
Nevýhody: Větší nároky na organizaci práce a samostatnost žáků, stabilní rozdělení žáků může být pro ty, kteří budou zařazeni do skupiny „slabších žáků“, demotivující.

Žádnou z uvedených vyučovacích forem nelze považovat za ideální a jedinou správnou možnost, proto jsme výše uváděli jak pozitiva, tak negativa. Každá z organizačních forem však může být tou nejlepší v konkrétní situaci (pro konkrétní téma či konkrétní skupinu žáků apod.). O vhodnosti využití organizačních forem vždy rozhoduje učitel, který by měl volit ty, jež jsou v daný okamžik nejefektivnější a poskytnou žákům co nejlepší příležitost, jak se uplatnit ve výchovně-vzdělávacím procesu. Kvalitní učitel by proto měl být didakticky odborně vybaven do té míry, aby tyto organizační formy dokázal v praxi funkčně aplikovat.

Zdroje:
NELEŠOVSKÁ, A. a kol. Didaktika I. Olomouc: VUP, 1995. ISBN 80-7067-463-6.
Wikipedie. Organizační formy vyučování [online]. Dostupné na <https://cs.wikipedia.org/wiki/Organiza%C4%8Dn%C3%AD_formy_vyu%C4%8Dov%C3%A1n%C3%AD> [cit. 2021-08-19].

Zdroje obrázků:
Clio.me [online]. Dostupné na <https://cdn-dk-bh.clio.me/telegram_Sergey_Novikov_shutterstock_310185263.jpg> [cit. 2021-08-19].