Nácvik sluchové diferenciace provádíme nejprve na zvucích neřečových, k rozlišování řečových zvuků se dostáváme později. U zvuků, které posloucháme, můžeme určovat jejich zdroj, tzn. co zvuk vydává. Všímat si můžeme také různých vlastnosti zvuku (např. intenzity, výšky tónů, pohybu melodie a délky, po kterou zvuk zní, frekvence, např. kolikrát zvuk zazní, jak dlouhý je interval mezi jednotlivými zvuky, resp. zda se zkracuje, či prodlužuje). Rozlišování neřečových zvuků Nejprve začínáme rozlišovat zvuky neřečové, to mohou být zvuky běžných činností, se kterými se dítě setkává (např. trhání a mačkání papíru, stříhání nůžkami, šustění sáčku, ťukání do stolu atd.), zvuky přírodních dějů (např. tekoucí voda, déšť, hromy, foukání větru atd.), venkovní ruchy (např. troubení auta a další zvuky dopravních prostředků, bouchnutí dveřmi, zvonění zvonů, lidské kroky atd.), zvuky lidského těla (např. kručení v břiše, tlukot srdce, lidský dech, mlaskání, chrápání, zívání, zakašlání, škrábání se na kůži atd.), hlasy zvířat, zvuky vydávané hudebními nástroji (rytmickými i melodickými atd.).

POZNEJ ZDROJ ZVUKU
Při rozlišování těchto zvuků můžeme začít nejprve tím, že dítěti určitou škálu zvuků předvedeme, teprve pak dítěti zakryjeme oči a zvuky opakujeme. Dítě tedy bude vědět, z jakých zdrojů zvuku si může vybírat. Různé zvuky můžeme přidávat postupně. Pokud dítěti zdroje zvuku předem neukážeme, jejich rozpoznávání může být pro dítě samozřejmě obtížnější. Aktivita se tedy dá různě diferencovat.
Pracovat můžeme také s audioukázkou zvuků, které budeme dítěti přehrávat. Při identifikaci zdroje zvuku můžeme dítěti pomoci také jejich obrázky (dítě uslyší např. troubení auta, proto najde obrázek auta). Spojením obrázků a zvuků propojíme auditivní vnímání s vnímáním vizuálním, čímž dítě získá komplexnější vjem, který přispěje k lepšímu vštípení informace do paměti, paměť si jej déle udrží a také snadněji vybaví.
V rámci hudební výchovy se žáci učí rozlišovat zvuky různých hudebních nástrojů.

KDE JSME
Lidé se při orientaci v prostoru spoléhají především na svůj zrak. Pro různá prostředí jsou však typické také určité zvuky (např. zvuky ulice, zvuky školní třídy, jídelny, tělocvičny, šatny atd.), což můžeme k nácviku zvukové diferenciace také využít. Dítě se zavázanýma očima můžeme provázet školou. Dítě se bude snažit pojmenovávat místa, kterými prochází. V této aktivitě dítě trénuje také svou vizuální paměť, neboť se bude snažit vzpomenout si, jak jsou jednotlivé prostory ve škole uspořádány.

REAGUJ NA ZVUKOVÝ SIGNÁL
Identifikace různých zvukových podnětů můžeme spojit také s pohybem. Tato aktivita je vhodná pro pohyb venku, v tělocvičně či herně, kde se děti mohou volně pohybovat. Učitel děti seznámí s tím, co mají udělat, když uslyší konkrétní zvuk nebo zvuky.  (např. na 1 písknutí zastav, na 2 písknutí se rozběhni, nebo na tlesknutí si sedni, na písknutí utíkej, na zatroubení na klakson si lehni).

TRŽIŠTĚ
Děti se rozdělí na dvě skupiny. První skupina dostane přidělené zvuky, druhá skupina dostane obrázky se zdroji zvuků. První skupina dětí bude svůj zvuk neustále opakovat, zatímco každé dítě z druhé skupiny se bude snažit najít toho, kdo vydává zvuk patřící k jeho obrázku. Děti se během hádání mohou, ale nemusí, pohybovat po třídě. Tato aktivita bude poměrně hlučná, proto je pro její realizaci třeba najít vhodné prostředí (tělocvičnu, školní hřiště, park atd.).

ZVUKOVÉ BLUDIŠTĚ
Tato aktivita je určena především ven, neboť je k ní nutný velký prostor. Cestu bludištěm vytyčíme pomocí provázků, které natáhneme mezi stromy, keře, ploty a další objekty v prostoru. U každého objektu připravíme křižovatku. Všechny cesty vedoucí z křižovatky budou označeny nějakým konkrétním zvukem (např. krabičkami nebo obaly od Kinder vajíček naplněnými semeny, perličkami, předměty ze železa atd., tyto zvuky by měly být odlišné). Děti mají za úkol projít bludištěm až do cíle, a to tak, že budou následovat např. cestu, která bude na křižovatce vždy označena zvukem perliček (děti si budou moci všemi krabičkami zaštěrchat).

CO JE V KRABICI?
Učitel dětem připraví krabice (mohou být různých velikostí), do kterých umístí různé předměty (např. příbory, cukr/sůl, klíče, rolničky atd.). Děti se budou snažit zatřesením krabic zjistit, co je v nich uloženo. Vzhledem k tomu, že budou brát krabice do rukou, může jim s identifikaci pomoci také hmotnost předmětů).

ZVUKOVÉ PEXESO
Zvukové pexeso se hraje stejně jako pexeso běžné s tím rozdílem, že hráči hledají 2 krabičky, které vydávají totožný zvuk.

ŽIVÉ ZVUKOVÉ PEXESO
Nejprve vybereme 2 děti, které budou hádat, a ty na chvíli pošleme mimo doslech. Ostatní děti rozdělíme do dvojic, každá dvojice dostane přidělen nějaký zvuk (případně se na zvuku mohou domluvit děti samy v rámci své dvojice). Zkontrolujeme, že si dvojice své zvuky pamatují (a pokud si zvuky děti vymýšlely samy, pak také to, zda se nějaký zvuk neopakuje ve více dvojicích). Poté se rozptýlí po prostoru. Zvolení hadači se vrátí k ostatním a stejně jako v případě běžného pexesa se budou snažit najít shodnou dvojici, zde se však bude jednat o dvojici dětí, které vydávají tentýž zvuk. Každý hadač vždy osloví jednu dvojici dětí, které postupně předvedou svůj zvuk. Pokud se jejich zvuk shoduje, má hadač bod a může pokračovat ve hře, tzn. vybírat si další dvojici až do té chvíle, kdy narazí na dvojici s rozdílnými zvuky. Poté se hadači vymění a pokračují stejným postupem. Hra končí ve chvíli, kdy jsou odhaleny všechny dvojice, vyhrává ten hadač, který dokázal najít nejvíc dvojic.

KNIHY SE ZVUKEM
Pro rozlišování různých druhů zvuků můžeme využít také zvukové knihy, které jsou běžně dostupné na našem trhu. Knihy vydávají různé zvuky po zmáčknutí různých tlačítek. V poslední době získávají na popularitě také knihy s interaktivními pery, která vydávají zvuk po najetí na konkrétní aktivizační prvek v knize.

VÝUKOVÉ APLIKACE NA ROZVOJ SLUCHOVÉHO VNÍMÁNÍ
Pro nácvik zvukové diferenciace existuje také celá řada různých výukových aplikací, které se samozřejmě liší svým rozsahem i možnostmi. Jako příklad můžeme uvést např. českou aplikaci Edudddoo, která je určena pro předškoláky.

Rozlišování řečových zvuků

Z neřečových zvuků poté přecházíme ke zvukům řečovým, u nichž opět můžeme zjišťovat, kdo zvuk vydává (komu hlas patří) i co konkrétně říká (např. jakou hlásku, slabiku, slovo vyslovuje, zda se opakují či liší atd.). KOLIKRÁT ZVUK ZAZNĚL? Jedno dítě stojí zády k ostatním, další děti kolem něj po jednom projedou a ono hádá, kolik jich bylo. KDO MLUVÍ? Jedno dítě má zavázané oči. Kolem něj se rozestaví vybrané děti (3-5), které všechny najednou mluví nebo čtou nějaký text. Dítě se zavázanýma očima se snaží přijít na to, které děti slyší. HLEDÁNÍ SLOV NA DANOU HLÁSKU Učitel zvolí konkrétní hlásku, dítě pak vymýšlí slova, která na danou hlásku začínají. U menších dětí je vhodné pracovat s obrázky, které jim s hledáním slov pomohou. Písmeno ve spojení s obrázky věcí, které začínají na konkrétní hlásku najdeme v celé řadě publikací. SLOVNÍ FOTBAL Jedná se o řetězovou hru, kdy první dítě zvolí libovolné slovo, ale následující dítě musí vymyslet slovo, které začíná hláskou/slabikou, kterou řečené slovo končilo. Tento postup se opakuje do té doby, dokud se některé z dětí nedostane do situace, kdy už nedokáže uvést žádné slovo, které by splnilo výše uvedenou podmínku.

ČÍNSKÁ RESTAURACE
Děti dostanou zadanou jednu slabiku z názvu pokrmu, kterou budou neustále opakovat. Vybrané dítě, které byl v době rozdávání za dveřmi, má pak za úkol správně přijít na celý název pokrmu. Nejprve musí identifikovat jednotlivé slabiky, které si může postupně zapisovat, ze slabik pak složí název pokrmu.

SLOVO TĚ PROBUDÍ
Učitel žákům zadá nějaké konkrétní slovo, slabiku nebo hlásku, na kterou mají reagovat. Děti položí hlavu na lavici a „spí“. Učitel říká slova, věty nebo čte krátký text. Jakmile žáci uslyší zadané slovo, slabiku nebo hlásku, „probudí se“ a zvednou hlavu. Poté hlavu znovu položí a učitel pokračuje v předříkávání slov.
Tato aktivita je vhodná na vyhledávání jakýchkoli termínů. Při nácviku sluchového vnímání se můžeme soustředit např. na slova, která obsahují hlásky či slabiky problematické, což jsou sykavky, R, L, slabiky dě-tě-ně, di-ti-ni/dy-ty-ny atd. V rámci jedné hry bychom se samozřejmě věnovali jen jedné konkrétní hlásce, či jedné slabice. Dalším námětem může být např. vyhledávání slov, která začínají na konkrétní hlásku, nebo na konkrétní slabiku, případně slovo, které zadanou hlásku/slabiku obsahuje.
Zvolená hláska/slabika/slovo se mohou stát také signálem pro to, aby dítě zareagovalo nějak jinak (např. Když uslyšíš slovo na S, tleskni.). Skombinovat můžeme také více různých signálů (např. Když uslyšíš slovo na S, tleskni a když uslyšíš slovo na Š, dupni.).

STEJNÉ, NEBO JINÉ?
Učitel bude jmenovat dvojice hlásek, slabik nebo slov, dítě bude rozlišovat, zda se jedná o stejné hlásky/slabiky nebo slova.
Nejprve je lépe zvolit hlásky/slabiky/slova s výraznějšími rozdíly, ty budeme postupně snižovat. Pokud budeme rozlišovat dvojice slov, začínáme se slovy, která se liší hláskou na začátku (např. pes-les), pokračujeme slovy s rozdíly v poslední hlásce (např. les-lev), poté slovy s rozdílem v hlásce uvnitř slova (např. lep-lup). Volit můžeme také slova, která se liší pouze délkou samohlásek (např. práva-pravá, váha-váhá). Délku slov může také postupně navyšovat (např. kosa-koza, pes-pec, miska-myška, síla-žíla, pece-peče, vázy-váží, Micka-myčka, bije-vije, topil-dopil, noc-moc, tyká-tiká, dýky-díky, nemá-němá), nicméně náročnost je lépe zvyšovat až po dobrém zvládnutí dosavadní úrovně.
Zatímco u předškolních dětí stačí, pokud správně určí, zda se slova shodují/neshodují, u školáků už se ptáme na to, v jaké pozici byla odlišná hláska. Nejprve cvičíme s obrázky, u starších dětí už pracujeme také bez zrakové opory.

NA OZVĚNU Principem hry je opakování libovolných slov. Učitel říká slova, která dítě opakuje. Zpočátku by měl učitel pracovat s lehce přehnanou artikulací a slova říkat dostatečně nahlas, nicméně pokud budou děti takto předříkávaná slova opakovat správně, může učitel svou výslovnost i sílu hlasu více přibližovat běžné úrovni, případně používat až tlumenější hlas. Vzhledem k tomu, že tato aktivita slouží k ověřování správné úrovně sluchové diferenciace, je třeba předem si ověřit kvalitu výslovnosti dítěte, aby nebyla zaměňována špatná výslovnost za problém se sluchovou diferenciací (tzn. může dobře slyšet, ale slovo nedokáže dobře zopakovat kvůli nečisté výslovnosti). Obtížnost aktivity můžeme zvýšit množstvím slov, které bude dítě opakovat. Začínám 4-5 slovy, ale postupně můžeme také přidávat. U této aktivity už je zapotřebí, aby dítě udrželo pozornost a je využívána také jeho sluchová paměť.

Další aktivity pro nácvik sluchové diferenciace jsou uvedeny v textu, který je věnován reedukaci dysortografie.

Rozlišování sluchové figury a pozadí

Ke sluchové diferenciaci patří také schopnost rozlišit podstatné zvuky (ty, které máme poslouchat), od těch, které podstatné nejsou (řeč jiného člověka, než kterého posloucháme, okolní šum a hluk, hudba v pozadí apod.). Jedinec by měl být schopen ze směsice zvuků vybrat konkrétní zvuk a na něj se zaměřit.

Při nácviku tohoto typu diferenciace zpočátku kombinujeme zvukovou figuru (podstatný zvuk) s tišší formou zvuku v pozadí. Intenzitu zvuku v pozadí budeme zvyšovat postupně.

Zpět na Sluchové vnímání

Zdroje:
JUCOVIČOVÁ, D. ŽÁČKOVÁ, H. Reedukace specifických poruch učení u dětí. Praha: Portál, 2014. str. 176. ISBN 978-80-262-0645-3. 

Zdroje obrázků:
1 P