- Zraková orientace v prostoru - Didaktika českého jazyka pro 1. stupeň ZŠ

Orientaci v prostoru uplatňujeme v základních dovednostech, jako jsou čtení a psaní (díky ní jsme schopní se orientovat na řádku, v odstavci a na stránce), proto je důležitá pro všechny vyučovací předměty. Kromě toho se promítá v některých specifických činnostech jako jsou např. orientace v textu, na obrázcích, na číselných a časových osách, v řadě prvků, ve čtvercové síti, v tabulkách a grafech, v souřadnicích, v notové osnově a na mapách, při odhadu vzdáleností, při orientaci ve škole a městě, při dopravních situacích, při sportovních a míčových hrách, při pořadových cvičeních, při sepisování pod sebou (např. při písemném sčítání, odčítání, násobení a dělení, při řešení rovnic).

Začínáme s nejjednodušší orientací v rovině vertikální (trénujeme pojmy nahoře/dole, nad/pod…), poté přidáváme orientaci předozadní (pojmy vepředu/vzadu), k nejobtížnějším patří orientace v rovině horizontální (vpravo/vlevo) a orientace v řadě (před/za, hned před/hned za, uprostřed, mezi, první/poslední, následující, předposlední…) spolu s vnímáním posloupností (dříve/později, včera/dnes/zítra, předevčírem/pozítří, dny v týdnu, měsíce v roce, číselné řady, abeceda…). Pro prostorovou orientaci je důležité také určování směru a vzdálenosti (pojmy blíž, dál, blízko, daleko, šikmo, rovně, proti…).

zrak22

Nejprve trénujeme orientaci v makroprostoru, tedy ve velkém prostoru, kterým jsou např. třída, škola, okolí školy, město, stát, celý svět. V tomto prostoru se může dítě pohybovat, aktivity jsou pro něj tedy názornější a pro začátek vhodnější. Zatímco orientace v mikroprostoru, tedy v malém prostoru, jako jsou např. žákův stůl, sešit, obrázek, tabule, nástěnka apod., už vyžaduje zapojení abstraktnějšího myšlení, proto ji procvičujeme později.

HLEDÁNÍ PŘEDMĚTŮ V PROSTORU je aktivita, která je dětmi velmi oblíbená. Učitel v prostoru rozmístí předměty, které pak žáci hledají. Takový způsob získávání předmětů může být využit v rámci vyučovací hodiny, v níž s nalezenými předměty/pomůckami žáci dále pracují (např. učitel schová karty s obrázky nebo slovy, které pak žáci podle určitého klíče třídí, přiřazují, určují atd.). Kromě rozvoje prostorové orientace tedy tato aktivita může sloužit jako motivační nástroj nebo jako relaxační cvičení. Důležité je však domluvit se na pravidlech, např. každý si může vzít jen jednu kartičku. Podpořit můžeme také sociální cítění dětí a snahu pomoci ostatním, a to tak, že přidáme pravidlo – jednu kartičku si vezmi, k další se můžeš postavit (ale nesmíš na ni ukazovat nebo jinak upozorňovat). Tím pomáháme v hledání ostatním dětem, aby se nestalo, že někdo svou kartu nenajde, a dál zaměstnáváme i děti, které už úkol zvládly. Pro jistotu je lepší mít karet schovaných více, karty navíc pak mohou hledat žáci, kteří jsou např. rychle hotoví s nějakou prací.

Větší škálu možností, jaké předměty hledat, nám může poskytnout pobyt venku, kde můžeme pátrat např. po různých přírodninách.

Při cestování v autě si můžeme zahrát BINGO NA CESTY. Hra se hraje jako klasické bingo, jen místo čísel hledá posádka předem domluvené objekty. Vyhrává ten, kdo najde všechny objekty jako první. Totéž můžeme hrát např. během vycházky.

Předměty můžeme HLEDAT TAKÉ NA OBRÁZCÍCH.

Většina z nás jistě zná hru KDE JE WALLY/WALDO, při níž se na komplikovaných obrázcích se spoustou detailů hledá obrýlený panáček v červenobílém pruhovaném tričku a v čepičce. Tato hra se dá hrát také na tabletech.

Motivy na obrázcích ale mohou být samozřejmě různé. Čím více prvků na obrázku je, tím je hledání složitější.

Variantou vyhledávání předmětů na obrázku je HLEDÁNÍ ROZDÍLŮ. Děti mají před sebou dva téměř totožné obrázky, v nichž mají nalézt daný počet rozdílů (jiná barva objektů, jiný tvar či velikost, jiný počet atd.). Aktivity, při nichž děti vyhledávají zadané prvky, jsou zároveň prospěšné pro rozvoj zrakové diferenciace a zrakové paměti.

HLEDÁNÍ PŘEDMĚTŮ S NÁPOVĚDOU je obměnou výše uvedených činností. Každý žák schová nějaký předmět. Poté se děti rozdělí do dvojic, v nichž je jeden žák hledač a druhý ho bude navádět slovy zima (pokud vyrazí špatným směrem), přihořívá (pokud vyrazí správným směrem), hoří (pokud je předmět nalezen). Po nalezení prvního předmětu se role vymění a žáci pokračují v hledání druhého předmětu.

HLEDÁNÍ PODLE INSTRUKCÍ slouží k procvičování pojmů pod/nad, před/za, vedle, mezi… Žáci hledají v prostoru předměty podle instrukcí učitele (např. najdi věc, která je pod tabulí). V diktování polohy předmětů se mohou s učitelem střídat také žáci. I tuto aktivitu můžeme provádět také na obrázku.

V rámci nácviku orientace ve škole mohou žáci zjišťovat např. CO JE NAD/POD NÁMI (pod/nad třídou, tělocvičnou atd.). Pokud skupinu organizují 2 dospělí, mohou se žáci rozdělit, jedna část zůstane v místnosti, druhá část vyrazí do místnosti nad/pod třídou a pak na sebe zaťukají (na podlahu/stop). Tím ověří, jestli byl jejich odhad správný.

Venku v přírodě nebo v tělocvičně si můžeme zahrát hru NAHORU, DOLŮ. Žáci reagují na pokyny učitele, pokud řekne nahoru, vystoupí na lavičku/schod, pokud řekne dolů, sestoupí dolů. Hra trénuje kromě obou pojmů také pozornost a postřeh. Tempo hry se může postupně zrychlovat. Žáci, kteří zareagují chybně, vypadávají.

K trénování polohových výrazů (před/za, nad/pod, vedle, u, mezi, uprostřed, v, nahoře/dole atd.) můžeme použít jednoduché obrázky. Dítě buď HLEDÁ OBRÁZKY PODLE ZADÁNÍ, nebo POJMENOVÁVÁ, co na obrázcích vidí.

Tuto aktivitu můžeme zpestřit tím, že z obrázků vyrobíme kostku, kterou si budou děti házet. Popisovat budou obrázek, který jim padne.

USPOŘÁDÁVÁNÍ DO PROSTORU PODLE ZADÁNÍ využíváme zejména k nácviku polohových pojmů (před/za, nahoře/dole, nad/pod, vepředu/vzadu, mezi, uprostřed, v, na atd.). Podle pokynů učitele děti umisťují do prostoru konkrétní předměty (např. polož květinu na stůl, přines míč k oknu apod.). Z makroprostoru poté přecházíme také do mikroprostoru (stůl, podložka, nástěnka...), kde probíhá aktivita velmi podobně. Zmenšením pracovního prostoru i prací s různě strukturovanými a různě velkými materiály trénujeme zároveň také jemnou motoriku dětí. Využíváme různé stavebnice, kostky, magnetické obrázky, filcové obrázky atd.

Pokyny, kam přesně předměty umisťovat, mohou kromě učitele udílet samy děti.

USPOŘÁDÁVÁNÍ DO ŘADY PODLE ZADÁNÍ je další činností, která slouží k upevnění pojmů (např. před/za, hned před/hned za, mezi, první, poslední…). Žáci uspořádávají předměty (mohou to být ale např. také loutky) podle instrukcí. Instrukce mohou být zadány slovně nebo písemně (děti mají např. uspořádat postavy za sebe do řady tak, jak se postupně objevovaly v pohádce O Koblížkovi nebo O veliké řepě). Seřadit se mohou také sami žáci. I zde mohou učitele v diktování nahradit děti, obzvlášť pokud už aktivitu znají.

NAVIGOVÁNÍ SLEPÉHO S NÁPOVĚDOU je opět činnost do dvojic. Jeden žák bude navigátor a druhý žák se zavázanýma očima bude „slepý“. Navigátor má za úkol dovést slepého bezpečně ke zvolenému cíli. Používá při tom příkazy zatoč vpravo/vlevo, jdi rovně, 2 kroky vpřed apod. Tato činnost je také zkouškou vzájemné důvěry. Všichni navigátoři, kteří dokázali svého partnera dovést k cíli bezpečně, si zaslouží odměnu. Aktivita by měla být zakončena výměnou vzájemných pocitů z toho, zda bylo obtížné někoho podobným způsobem směřovat a jak se jako slepí cítili.

ŠIPKOVANÁ je typická hra na ven, ale můžeme ji hrát také v prostorných interiérech (např. odpoledne ve škole). Před začátkem hry je potřeba do prostoru rozmístit šipky, které budou sloužit jako navigační prvky, dále kartičky s úkoly a poklad na konec cesty. Žáci pak mají za úkol sledovat šipky, cestou splnit zadané úkoly a najít poklad. Alternativou šipek může být např. vyvěšování fáborků z krepového papíru. Zatímco u šipkované hledají žáci šipky pouze na zemi, fáborky mohou viset v různých výškách. Ani šipky ani fáborky by ale neměly být tak blízko, aby bylo z jednoho stanoviště vidět na další značku. Tato aktivita je vlastně obdobou sledování turistických značek na turistických trasách.

Orientaci procvičujeme také např. při průchodu BLUDIŠTĚM, ať už jde o průchod bludištěm v exteriéru, nebo řešení bludiště na papíře, kde navíc žáci trénují grafomotoriku. Bludiště můžeme také připravit pomocí stavebnic (např. lega). K této aktivitě můžeme využít i 3D bludiště, která se dají zakoupit jako edukační pomůcka. Průchod bludištěm můžeme propojit s opakováním učiva např. matematiky (žáci v bludišti sledují např. číselnou řadu 1–10), s českým jazykem (žáci mohou např. postupovat jen cestami, kde jsou správně napsaná slova) atd.

Spojení grafomotoriky s nácvikem orientace v mikroprostoru představují úkoly se SPOJOVÁNÍM BODŮ (číslic nebo písmen).

K nácviku orientace slouží také POPIS CESTY (žák popíše např. cestu ze třídy do šatny, tělocvičny, jídelny atd.). Postup se ale může obrátit, učitel popíše cestu a žák přemýšlí, kam by podle popisu došel. V rámci vyučování se běžně mapuje blízké okolí, takže žáci popisují, jak by se dostali od školy např. do obchodu, knihovny, domů apod. Při takových popisech žáky vedeme k poznání, že jako orientační body slouží např. významné stavby, sochy, mosty atd. Kromě slovního popisu mohou cestu nakreslit. Při popisu cesty mohou žáci pracovat také s plánem budovy nebo města.

K popisu cesty můžeme využít např. DĚTSKÝ DOPRAVNÍ KOBEREC. Menší žáci ho mohou používat jako bludiště, kterým si volně projíždějí autíčkem. Starší děti na něm mohou trénovat navigační obraty zatoč vpravo/vlevo, jeď rovně atd. Totéž pak mohou procvičovat také v rámci vyučovací hodiny angličtiny. Tuto aktivitu můžeme dětem oživit např. tak, že do prostoru umístíme stavby (mohou být vyrobené z malých krabiček), které můžeme používat jako cíle cest (např. Kudy se dostanu na poštu?). Jedno dítě bude navigovat a jiné se bude pohybovat přesně podle pokynů.

Prostorovou orientaci také samozřejmě můžeme prakticky trénovat na DOPRAVNÍM HŘIŠTI, které žáci navštěvují v rámci dopravní výchovy.

Podobnou aktivitu můžeme provádět také s pomocí moderních technologií. Žáci mohou pracovat se čtvercovou sítí, kterou pomocí PROGRAMOVÁNÍ NAVIGUJÍ ROBOTA BEEBOTA/BLUEBOTA. Na těle Beebota/Bluebota je několik navigačních šipek, které mohou měnit směr robota, otočit ho nebo zastavit. Navigátor také nastavuje počet kroků, které robot ujede po ploše. Žák musí promyslet cestu, kterou se robot vydá, podle toho naťukat správná řídící tlačítka ve správném počtu kroků a po odstartování už bot jede sám. S robotem mohou děti jezdit po hotových plánech, nebo po plánu sestaveném ze čtverců. Na čtvercovou síť můžeme opět umisťovat různé prostorové objekty (stavby, mosty, dopravní značky, zábrany atd.). Můžeme dokonce vytvořit i prostorové bludiště. Aktivity jsou velmi snadně modifikovatelné a velmi variabilní. Ačkoli se programování Beebota/Bluebota může na první pohled jevit jako trochu komplikované, robot je určen pro děti od 3 let, takže manipulace s ním je opravdu snadná a velmi intuitivní.

V tomto věku ještě děti nebudou programovat složité cesty, ale už v tomto věku mohou zkoušet, co vše robot zvládne. S touto didaktickou pomůckou se děti běžně setkávají už v mateřských školách. Oblibu si však získává také v rámci výukových aktivit v základních školách (především na 1. stupni ZŠ). Kromě nácviku prostorové orientace a plánování, napomáhá rozvoji logického myšlení a usměrňuje pozornost. Kromě toho rozvíjí také abstraktní myšlení a paměť, neboť žák si musí cestu představit a jednotlivé kroky programování si musí pamatovat. Integrovat se dá do všech vzdělávacích vyučovacích předmětů. Pro děti jsou takové aktivity velmi zábavné a motivující, čemuž napomáhá i přívětivý a pro danou věkovou skupinu uzpůsobený design robota.

CESTOVÁNÍ PO MAPĚ je alternativa činnosti s popisem cesty. Vhodná je zejména do vyučovací hodiny vlastivědy ve 4. nebo 5. ročníku ZŠ. Žáci mohou mít za úkol najít např. poklad. Buď dostanou instrukce napsané, nebo jim je učitel diktuje (např. Vyjíždíme z Prahy lodí, plujeme na jih do nejbližšího města…). Žáci mohou k pohybu na mapě využít nějakou postavičku (např. figurku z hry Člověče, nezlob se!, postavičku z lega atd.). Cestu může tvořit např. 3–5 kroků. Pokud žáci dojdou na správné místo, najdou poklad (za odměnu mohou dostat razítko, malou jedničku nebo nějakou jinou odměnu). Cestu k pokladu mohou vymýšlet také sami žáci. Jinou variantou práce s mapou je skládané cestování, v němž první zadání diktuje učitel (např. Jedeme z Olomouce na sever do nejbližšího města za Aničkou. Aničko, kde jsme? Ve Šternberku. A dál diktuje cestu Anička. U dalšího místa ji nahradí jiné dítě, které zvolila, a to bude popisovat cestu dál.). Tato aktivita slouží k procvičování světových stran, místopisných údajů, které se žáci učí ve vlastivědě, dopravních prostředků atd.

V souvislosti s geometrickými představami ve škole procvičujeme prostorovou orientaci při POHYBU VE ČTVERCOVÉ SÍTI. Žáci mohou do čtvercové sítě zakreslovat obrazce podle pokynů nebo se mohu pohybovat podle souřadnicového systému (např. hledají a určují, které objekty se na daných souřadnicích nacházejí).

Orientace v prostoru se uplatňuje při většině SPORTOVNĚ-POHYBOVÝCH HER (např. při HONIČKÁCH, MÍČOVÝCH HRÁCH atd.), u SPOLEČENSKÝCH HER (např. při PIŠKVORKÁCH, DÁMĚ, ŠACHÁCH, ve hrách LABYRINT, DOBBLE, DOMINO, LODĚ, PIŠKVORKY, ČTVEREČKOVANÁ, DOMINO...).

Prostorovou orientaci lze trénovat také na LUŠTĚNÍ OSMISMĚREK A SUDOKU (obrázkových i číselných).

Zpět na Zrakové vnímání

Zdroje:
JUCOVIČOVÁ, D. a H. ŽÁČKOVÁ. Reedukace specifických poruch učení u dětí. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0645-3.

Nácvik zrakové orientace v prostoru