|
V současné době probíhá tzv. veká revize RVP. Na připravovanou verzi RVP ZV se můžete podívat zde. Výuka českého jazyka má také význam při osvojování cizích jazyků, které se učí k mateřskému jazyku analogicky. Při výcviku cizího jazyka si lépe uvědomujeme některé aspekty mateřského jazyka, díky čemuž se v něm zdokonalujeme, vede nás to k jeho hlubšímu poznání. Výuka jazyka napomáhá k rozvoji myšlení, zejména k rozvoji abstraktního pojmového myšlení a logického myšlení (rozvíjíme slovní zásobu, formulování a vyjadřování vlastních názorů, prohlubujeme chápání informací, logické myšlení se uplatňuje při aplikaci různých algoritmů, při rozlišování významových vztahů, např. u některých vět vedlejších – věta příčinná a důsledková apod.). Vzdělávací obor Český jazyk a literatura má komplexní charakter, ale pro přehlednost je v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání rozdělen do tří složek, které se však ve vyučování vzájemně prolínají. Jsou to KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA, JAZYKOVÁ VÝCHOVA a LITERÁRNÍ VÝCHOVA. |
 |
Obecné cíle předmětu český jazyk a literatura
Specifičnost předmětu český jazyk spočívá v tom, že učíme žáky pracovat s jazykem, který již do jisté míry ovládají na základě svého jazykového citu (samozřejmě to platí v případě, kdy je český jazyk zároveň mateřským jazykem žáků). Mají také bohaté jazykové zkušenosti a jazyk ovládají poměrně funkčně. Naším cílem je používání jazyka kultivovat, vedeme žáky k tomu, aby jazyk ovládali uvědoměle, správně a funkčně, a to jak v mluvené, tak v psané podobě. Posilujeme také pozitivní vztah k jazyku, neboť naším úkolem není jen vštěpování znalostí, ale také výchova postojů k jazyku.
Vzhledem k tomu, že výstupy jsou orientovány především k funkčnímu využívání jazyka, samozřejmě vyvstává také otázka, nakolik bychom měli tento praktický výcvik komunikačních dovedností doplnit jazykovou teorií. V minulosti byly snahy učit jazyk pouze teoreticky, či pouze prakticky v rámci komunikace. Ani jeden z těchto jednostranných výkladů se však ve školní praxi příliš neosvědčil. V současné době se kloníme ke kompromisnímu řešení, které v sobě zahrnuje jak výcvik směrem k praxi, tak nezbytné doplnění teoretickým výkladem, který toto praktické využití jazyka zkvalitňuje (zvýšené úsilí věnujeme na 1. stupni ZŠ např. pravopisnému výcviku, neboť nedostatečná zautomatizovanost pravopisu a spisovného používání jazyka snižuje schopnost soustředit se v projevech na výstižné a jasné vyjádření obsahu). Ideální poměr mezi teoretickým výkladem a výkladem praktickým se stále hledá, nicméně vodítkem nám může být to, že vy vyučování bychom se měli snažit především o účelnost a v zájmu dodržení zásady propojení teorie s praxí bychom měli klást důraz především na ty poznatky, které mají spojitost se skutečným životem, protože jen takové učivo je didakticky opodstatněné.
Cíle jednotlivých složek jsou v RVP ZV (2023) vymezeny takto:
V KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÉ VÝCHOVĚ se žáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení, číst s porozuměním, kultivovaně psát, mluvit a rozhodovat se na základě přečteného nebo slyšeného textu různého typu vztahujícího se k nejrůznějším situacím, analyzovat jej a kriticky posoudit jeho obsah. Ve vyšších ročnících se učí posuzovat také formální stránku textu a jeho výstavbu.
V JAZYKOVÉ VÝCHOVĚ žáci získávají vědomosti a dovednosti potřebné k osvojování spisovné podoby českého jazyka. Učí se poznávat a rozlišovat jeho další formy. Jazyková výchova vede žáky k přesnému a logickému myšlení, které je základním předpokladem jasného, přehledného a srozumitelného vyjadřování. Při rozvoji potřebných znalostí a dovedností se uplatňují a prohlubují i jejich obecné intelektové dovednosti, např. dovednosti porovnávat různé jevy, jejich shody a odlišnosti, třídit je podle určitých hledisek a dospívat k zobecnění. Český jazyk se tak od počátku vzdělávání stává nejen nástrojem získávání většiny informací, ale i předmětem poznávání.
V LITERÁRNÍ VÝCHOVĚ žáci poznávají prostřednictvím četby základní literární druhy, učí se vnímat jejich specifické znaky, postihovat umělecké záměry autora a formulovat vlastní názory o přečteném díle. Učí se také rozlišovat literární fikci od skutečnosti. Postupně získávají a rozvíjejí základní čtenářské návyky i schopnosti tvořivé recepce, interpretace a produkce literárního textu. Žáci dospívají k takovým poznatkům a prožitkům, které mohou pozitivně ovlivnit jejich postoje, životní hodnotové orientace a obohatit jejich duchovní život.
Problémem českého jazyka na 1. stupni ZS bývá to, že cíle jsou někdy příliš vzdálené, proto je třeba žáky motivovat zejména dílčími úspěchy a posuny směrem ke zvládnutí hlavního cíle.
Předmětem český jazyk a literatura realizujeme všechny složky výchovy, tedy složku rozumovou, pracovní, morální, estetickou a tělesnou.
Obecným úkolem rozumové výchovy je poskytnout žákům soubor vědomostí a dovedností z jazykové výchovy i všech vědních oborů, přičemž jazyková výchova je pro rozvoj lidského poznání a logického uvažování naprosto klíčová. Rozumová výchova dále rozvíjí poznávací schopnosti, rozvíjí logické myšlení a argumentaci, utváření vlastností, postojů, vztahů, zájmů a potřeb, rozvíjí touhu po vzdělávání i sebevzdělávání jako předpoklad pro získání dalšího odborného růstu.
Pracovní výchova zajišťuje formování vztahu k práci (tj. pracovní morálku) a potřebné technické vědomosti, dovednosti a návyky (tj. pracovní kvalifikace).
Morální výchova nastavuje morální normy (tj. soubor pravidel vzájemného chování lidí, které je závazné v určité době a v určitém prostředí). Do této oblasti můžeme zařadit např. pravidla mezilidské komunikace nebo využití mateřského jazyka pro utváření národního uvědomění, neboť národní jazyk je součástí národní identity.
Estetická výchova pěstuje schopnost vnímat, chápat, citově prožívat a individuálně hodnotit krásu v uměleckých i mimouměleckých dílech a vytvořit si k nim vztah. V předmětu český jazyk a literatura budeme tuto složku rozvíjet zejména v literární výchově, a to při práci s literárně hodnotnými ukázkami nebo ilustracemi.
Cílem tělesné výchovy je upevňování a ochrana zdraví jako předpokladu rozvoje tělesného a duševního vývoje. Sem patří např. vytváření psychohygienických návyků při čtení či psaní (jak správně sedět, jak držet psací náčiní, jak nastavit světelné podmínky atd.) nebo ochrana sluchu při sledování audiovizuálních ukázek.
Výstupy vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura
Výstupy vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura, tedy to, co by měl žák po absolvování předmětu zvládat, jsou v RVP ZV rozděleny do 3 období (1. období tvoří 1.–3. ročník, 2. období zahrnuje 4. a 5. ročník a 3. období trvá od 6. do 9. ročníku). 1. a 2. ročník slouží především k tomu, aby se dítě stalo školákem, aby poznalo prostředí školy a získalo základní školní návyky a dovednosti. Od 2. a 3. ročníku se žáci postupně seznamují se základy různých vědních oborů.
Výstupy z předmětů jsou v RVP ZV formulovány pomocí tzv. očekávaných výstupů. Ty jsou stanoveny poměrně obecně, což mimo jiné způsobovalo nejasnosti ve výkladu, co do těchto výstupů zahrnout, nebo jakou úroveň po žácích vyžadovat, proto byl vytvořen dokument Standardy základního vzdělávání RVP ZV, který představuje návrhy cvičení určených k ověřování minimálního zvládnutí jednotlivých kompetencí na konci 2. a 3. období. Standardy základního vzdělávání tak poskytují dobré vodítko zejména pro začínající učitele.
Časová dotace předmětu český jazyk a literatura
 |
Významnost předmětu český jazyk a literatura se odráží také v jeho časové dotaci. Na 1. stupni ZŠ jeho časová dotace výrazně převyšuje časovou dotaci ostatních předmětů. |
Rámcové vzdělávací programy pro jednotlivé stupně škol jsou vytvářeny v souladu s Strategií vzdělávací politiky 2030+ a jsou zakotveny v zákoně č. 561/2004. Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školském zákoně). Rámcové vzdělávací programy a z nich vycházející školní vzdělávací programy jsou kurikulárními dokumenty, z nichž první zmíněné jsou tvořeny na úrovni státu, druhé na úrovni jednotlivých škol, které do nich promítají své individuální priority. Strategie 2030+ navazuje na předešlou Strategii vzdělávací politiky 2020, která nahradila Národní program rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílou knihu).
Vybrané problémy výuky ČJL
V současné výuce českého jazyka, ale také jiných předmětů, stále přetrvávají mechanismy a postoje, které zcela neodpovídají aktuálním trendům vzdělávání ani požadavkům moderní společnosti. Ačkoli se řada učitelů snaží zastaralé postupy modernizovat, což bychom měli vyzdvihnout, ne vždy se jim to daří. Často naráží na tvrdý odpor vlastních kolegů, a někdy dokonce i na nevůli rodičů, neboť i oni se snaží udržet status quo, a to paradoxně i přesto, že na svá školní léta nemají vždy příjemné vzpomínky.
Na některé z přetrvávajících problémů se proto podívejme, neboť jejich nastínění může být prvním krokem ke změně.
A. Výuka neodpovídá potřebám doby a potřebám žáků
Do výuky se málo promítá to, co žáci potřebují vědět (výuka pokulhává za vývojem společnosti a mechanismy, které společnost používá, např. způsob komunikace, práce s informacemi atd.).
Malou pozornost věnujeme tomu, co žáci vědět chtějí, proto jsou málo motivovaní k tomu, aby si informace osvojovali. Aktivizaci žáků proto stavíme na vnější motivaci.
S obsahem není pracováno pragmaticky (z hlediska potřeb obecně), žákům není sdělováno, proč se něco učí (převažuje učení se pro učení, což je didakticky neobhajitelné).
Obsah je vyučován zvykově (to se promítá do toho, co učíme, i jaké k tomu volíme postupy).
Vzdělávací obsah, který nyní žákům předáváme, nemusí odpovídat potřebám jejich budoucího pracovního uplatnění i socializaci. Aby naše školství žáky připravilo na budoucnost, musí přehodnotit své priority, odhlédnout od nutnosti encyklopedického vzdělávání a více se orientovat na trénink práce s informacemi, strategie učení, obecně na budování kompetencí k učení a k řešení problémů atd. Lze předpokládat, že poznatky, které budou žáci potřebovat pro své budoucí povolání, si budou muset v budoucnu osvojit sami. Měli by proto být vybaveni takovými kompetencemi, které jim sebevzdělávání umožní a usnadní.
B. Výuka neodpovídá moderním didaktickým trendům
Ve škole dochází víceméně k předání informací, osvojování nových poznatků je přenášeno do rodinného prostředí, kde se počítá s aktivní účastí rodičů. Tím dochází k znevýhodňování žáků z rodin, které těmto požadavkům z nejrůznějších důvodů nejsou schopny vyhovět.
Při vyvozování učiva převládá transmise poznatků, výklad, verbální učení zatěžující paměť. Žáci nejsou vedeni k logickému zpracování informací, k hledání souvislostí a vztahů, k systematizaci postupně osvojovaných informací. Získávají nefunkční poznatky, se kterými mají potíže operovat a tvořivě je využívat. Tento hendikep získaný při osvojování nového učiva nedokáže kompenzovat „hravé opakování“, které je možná zábavné, ale často málo efektivní.
Žáci nejsou při osvojování nových poznatků vedeni k samostatnosti a (spolu)zodpovědnosti za vlastní vzdělávání.
Žáci dostávají malý prostor k vyjadřování vlastních názorů, postojů, formulování vlastních myšlenek (přitom komunikace se učí především komunikací).
Vytrácí se smysluplnost, a s tím související zacílenost výuky. Dlouhodobé směřování k jasně stanoveným cílům deklarovaným v kurikulech je nahrazováno cílem probrat celou učebnici. Převažuje učení se pro učení bez didaktického zdůvodnění potřeby nové poznatky si osvojovat.
C. Problémy související s obsahem výuky ČJ
Ve výuce příliš nezohledňujeme aktuální slovní zásobu (nejen žáků, ale ani společnosti).
Výuka se soustředí především na analyzování různých jevů a vštěpování pravopisných pravidel, málo je akcentováno využívání poznatků v komunikaci žáků. Příliš se fixujeme na psaný projev, málo se zabýváme mluveným projevem. Zvyšování komunikačních kompetencí je přitom hlavním cílem výuky jazyka, proto by mělo být trendem také komunikační pojetí jazyka ve výuce.
Ve výuce je málo čerpáno z jazykových zkušeností žáků, nebo jsou zcela ignorovány. Výuka českého jazyka rodilých mluvčích je pojímána jako výuka cizího jazyka. Jazyk se snažíme jazykově vybavené žáky učit, zatímco bychom se měli soustředit spíše na jeho kultivaci.
Ve výuce se soustředíme na vyhledávání různých excesivních příkladů, výjimek, netypických jevů, které často nejsou ani součástí běžných interakcí. Žáci tak získávají čím dál větší pocit, že svůj mateřský jazyk vůbec neovládají. Namísto posilování pozitivního vztahu k mateřskému jazyku je dosahován opak.
D. Problémy odborné přípravy učitelů
Rámcové vzdělávací programy výrazně navýšily požadavky na oborovou i didaktickou odbornost učitelů. Musí umět
- velmi obecně nastavené očekávané výstupy naplnit výukovým obsahem,
- stratifikovat výukový obsah do ročníků,
- diferencovat učivo dle obtížnosti a tyto obtížnostní úrovně zohlednit při plánování,
- předkládat vhodné příklady, posuzovat jejich obtížnost,
- vnímat oborové poznatky v provázaném systému, dílčí poznatky, které budou žákům vštěpovány, do tohoto systému postupně skládat,
- obsah aktualizovat dle potřeb společnosti.
Na tyto úkoly učitelé dříve nebyli připravováni. Jsou na ně dostatečně připravováni v současnosti?
Zdroje:
GRECMANOVÁ, H. Obecná pedagogika I. Olomouc: Hanex, rok neuveden. ISBN 80-85783-20-7.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Strategie vzdělávací politiky 2030+ [online]. Dostupné na <https://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/bila-kniha-narodni-program-rozvoje-vzdelani-v-cr> [cit. 2021-08-19].
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Strategie vzdělávací politiky 2020 [online]. Dostupné na <https://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-vzdelavaci-politiky-2020-1> [cit. 2021-08-19].
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Bílá kniha – Národní program rozvoje vzdělávání v ČR [online]. Dostupné na <https://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/bila-kniha-narodni-program-rozvoje-vzdelani-v-cr> [cit. 2021-08-19].
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Školský zákon [online]. Dostupné na <https://www.msmt.cz/dokumenty-3/skolsky-zakon> [cit. 2021-08-19].
Edu.cz. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [oline]. Dostupné na <https://www.edu.cz/rvp-ramcove-vzdelavaci-programy/ramcovy-vzdelavacici-program-pro-zakladni-vzdelavani-rvp-zv/> [cit. 2024-09-23].
Národní ústav pro vzdělávání. Standardy RVP ZV [online]. Dostupné na <http://www.nuv.cz/t/zarazeni-standardu-do-rvp-zv> [cit. 2021-08-19].>
Národní pedagogický institut. Rámcový učební plán [online]. Dostupné na <https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=10846> [cit. 2021-08-19].
Národní pedagogický institut. Revize rámcových vzdělávácaích programů. Základní vzdělávání [online]. Dostupné na <https://prohlednout.rvp.cz/zakladni-vzdelavani> [cit. 2024-08-20].
PRŮCHA, J. a kol. Pedagogická encyklopedie. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-546-2.
SVOBODA, K. Didaktika českého jazyka a slohu. Praha: SPN, 1977.
Zdroje obrázků:
PPT Backgrounds [online]. Dostupné na <https://www.ppt-backgrounds.net/thumbs/book-facebook-face-book-for---slides-slides.jpeg> [cit. 2021-08-19].
| Počasí zítra: 0.92 °C 