Od malička mám problém s pravou a levou stranou. Když se urputně nesoustředím a jednám tak nějak automaticky, vždycky se vydám na opačnou stranu, než kam mě někdo posílá, což způsobuje řadu nečekaných situací, obzvlášť, pokud se mě někdo snaží navigovat v autě. Samozřejmě to všichni vždycky rádi komentují a baví tím i ostatní.

Sice jsem četla už ve školce, ale čtení ve škole byl najednou problém. Některá písmena se mi pletla, proto jsem si k jejich poznávání musela vymýšlet mnemotechnické pomůcky. Čtení mi samozřejmě nešlo tak rychle jako ostatním, navíc jsem četla s chybami (abych stíhala, domýšlela jsem konce slov a d/b jsem spíš tipovala). Čtení nahlas bylo utrpení. Aby se mi ostatní nesmáli, četla jsem každé slovo nejdřív potichu, pak nahlas (tzv. dvojité čtení).

Když jsem byla menší, docela mě reakce ostatních i moje neschopnost dost štvaly, přemýšlela jsem, co to se mnou je. Postupem času jsem zjistila, že nás „dezorientovaných“ je víc (určitě i někteří z vás), a to mě uklidnilo. Prošli jsme si podobnými zkušenostmi s postupy ve škole a všichni jsme měli stejné zkušenosti s reakcemi okolí.

Naše tělo se skládá z párových orgánů (např. oči, uši, končetiny). V prvních měsících života si „volíme“ jeden z párových orgánů, aby ten druhý řídil. Je to kvůli lepší koordinaci mezi nimi. Jeden z orgánům má tedy dominantní funkci, používáme ho častěji a vykonává „náročnější“ úkoly, na které je potřeba větší přesnost, sílu apod. Druhý orgán mu spíše „pomáhá“. Tato specializace je projevem hospodárnosti a účelnosti. Přednostní používání jednoho z párových orgánů je právě podstatou laterality. Lateralitou označujeme nerovnoměrné používání párových orgánů v důsledku dominance mozkových center. Ačkoli se lateralita týká všech párových orgánů, nejvíce patrná je u rukou, podle nichž hovoříme o praváctví či leváctví. Při výběru dominantních orgánů hraje roli dědičnost, ale např. u hybných orgánů se může projevit také tendence napodobovat ostatní nebo vyhovět očekávání okolí.

K lateralizaci dochází přirozeně tak, jak nám dozrávají nervové dráhy. Od narození používáme naše orgány občas symetricky, občas asymetricky. První známky asymetrie ve výkonech párových orgánů bývají patrné kolem 4. měsíce, k jejich ustálení ale obvykle dochází až po 4. roku věku. Vzhledem k tomu, že se jedná o přirozený proces, neměli bychom do něj zasahovat. Nechme dítě, aby se samo rozhodlo, který orgán bude využívat dominantně, neboť zkušenosti z minulosti, kdy byli leváci násilně přecvičováni na používání pravé ruky, ukázaly, že tyto zásahy mají negativní dopad a mohou vyvolat řadu dalších problémů (např. neurotické poruchy jako jsou tiky a koktání).

Zda bude dítě pravák nebo levák zpočátku poznáme pouhým pozorováním toho, kterou ruku dítě preferuje. Jak bylo uvedeno výše, většina dětí si dominantní ruku vybírá asi do 4 let života, ale není to vždy pravidlem. Zhruba do 6 let můžeme tomuto výběru nechat volný průběh, pokud se ale dítě nerozhodne ani do této doby, bylo by vhodné navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu, aby u dítěte lateralitu diagnostikovala. Nejedná se o nic závažného. Pokud poradna zjistí, že dítě má dominantní pravou ruku, budeme ho podporovat v jejím používání, totéž platí o levé ruce a její podpoře. Diagnostikuje-li poradna dítěti nevyhraněnou lateralitu, doporučí nám, která ruka bude vzhledem k dominanci ostatních párových orgánů (zejména oka) nejvhodnější a poradí, jak dítě k její preferenci nenásilně směřovat.

Dominantní ruku můžeme také rozpoznat jednoduchými technikami, např. testem „sepjatých rukou“ – Spojte ruce a propleťte prsty. Palec, který zůstal nahoře, patří vaší dominantní ruce.

Také stanovení vedoucího oka je poměrně snadné. Můžete to vyzkoušet např. pomocí testu s „dalekohledem“ – Spojte ruce k sobě a vytvořte „dalekohled“. Zaměřte se na nějaký bod. Poté střídavě zavírejte pravé a levé oko, aniž byste „dalekohledem“ pohnuli. Zjistíte, že bod uvidíte pouze jedním okem, což je právě vaše dominantní oko. Alternativou tohoto testu je použití papíru s dírou, který nahrazuje „dalekohled“, ale jinak je postup totožný.

U leváka je třeba zajistit správné usazení v lavici, pohlídat sešit nakloněný doprava a úchop pera, který je stejný jako u praváků (tedy špetkovitý úchop, ruka je při psaní pod linkou). Při špatném náklonu sešitu si levák při psaní zakrývá písmo, což může začít kompenzovat špatnou technikou psaní (ruku vykroutí v zápěstí, aby byla nad písmem a nezakrývala ho). Nezapomínejme ani na výběr správného psacího náčiní, kvůli kterému by mohlo docházet k rozmazávání písma, psací potřeby by měly podporovat správný úchop pera levou rukou. 

Při reedukaci zkřížené laterality se budeme zaměřovat zejména na posílení prostorové orientace (pravá-levá, nahoře-dole, vpředu-vzadu...). Problémem může být ale také orientace v čase (části dne, dny v týdnu, měsíce…). Na základě konkrétních problémů pak budeme hledat např. mnemotechnické pomůcky, podle kterých si dítě bude pravou a levou stranu snáze uvědomovat. Také se zaměříme na správné rozlišování problematických písmen, aby dítě lépe zvládalo čtení i přepisy. Při čtení a psaní lze předpokládat vyšší chybovost a také pomalejší tempo, což je třeba při práci s dítětem zohlednit, buďme chápaví a trpěliví.