Rozlišování barev, velikosti a tvaru I Rozlišování figury a pozadí I Rozlišování podobných, otočených a stranově obrácených tvarů

Rozlišování barev, velikosti a tvaru

V duchu zásady názornosti opět nejprve pracujeme se skutečnými předměty, poté s modely, a nakonec s obrázky. Při práci se skutečnými předměty a jejich modely zároveň využíváme hmat, budeme tedy rozvíjet hrubou a jemnou motoriku. Zapojením více smyslů podporujeme fixaci vjemů v paměti díky multisenzoriálnímu učení.

Obtížnost aktivit můžeme nastavit různým způsobem. Nejprve rozlišujeme 1 vlastnost, pak můžeme kombinovat více vlastností. Mezi vlastnostmi, kterých si všímáme, by měly být nejprve velké rozdíly (např. třídíme předměty se žlutou a modrou barvou), po zvládnutí předešlé úrovně rozdíly mezi vlastnostmi zmenšujeme (např. třídíme předměty s modrou a zelenou barvou).

ROZLIŠOVÁNÍ BAREV

Nejprve si všímáme základních barev, poté doplňkových barev, a nakonec i jejich sytosti a jasu.

Používáme dva základní postupy, děti buď BARVY POJMENOVÁVAJÍ, nebo je PODLE ZADÁNÍ VYHLEDÁVAJÍ. Existuje celá škála pomůcek a námětů, jak tyto dva postupy trénovat. Můžeme používat např. barevnou kostku, kterou bude dítě házet a pojmenovávat, jaká barva mu padla, obdobnou variantou je točení barevným kolotočem. Můžeme si zahrát BAREVNÉ BINGO atd. Prostorovou orientaci zároveň rozvíjíme při hře 

ČÁP ZTRATIL ČEPIČKU, JAKOU MĚLA BARVIČKU? (Učitel nebo některé z dětí, řeknou barvu a ostatní pak mají za úkol co nejrychleji ve třídě/venku najít nějaký předmět dané barvy a chytit se ho. Učitel/dítě pak hledá děti, které barvu nenašly, a chytá je. Kdo se nechá chytit jako první, bude chytačem pro další kolo.).

Velmi různorodé aktivity nabízí BAREVNÉ TŘÍDĚNÍ, jehož podstatou je přiřazování stejných barev k sobě. Kromě rozlišování barev tak tyto činnosti využíváme k rozvoji jemné motoriky (děti manipulují např. s lékařskými špachtlemi, s kolíčky, s bambulkami, párátky, korálky, knoflíky, lentilkami, lego kostkami, proužky papíru, vršky od pet lahví atd.).

Přikládáním podle vzoru můžeme vytvářet různá barevná schémata. Při těchto činnostech se uplatňuje také schopnost zrakové paměti.

Správné vnímání a zapamatování barev se procvičuje také při VYBARVOVÁNÍ OMALOVÁNEK. 

Při činnostech, při nichž má dítě za úkol DUPLIKOVAT DANÉ BAREVNÉ SCHÉMA, rozvíjíme také logické myšlení.

S barvami si můžeme hrát i v rámci různých SPOLEČENSKÝCH HER (např. BARVY 3D, RYCHLÉ KELÍMKY atd.).

ROZLIŠOVÁNÍ VELIKOSTI 

Také při rozlišování velikosti si nejprve všímáme markantních rozdílů mezi porovnávanými objekty, ale tyto rozdíly postupně zmenšujeme. Nejprve pracujeme s pojmy malý/velký a krátký/dlouhý, potom přidáváme menší/větší a kratší/delší, a nakonec nejmenší/největší a nejkratší/nejdelší. 

Nejprve srovnáváme skutečné předměty (např. kostky, hračky, vlastní části těla, jablka apod.), pak modely skutečných věcí, a nakonec obrázky. Rozstříhané a promíchané obrázky děti SEŘADÍ PODLE VELIKOSTI a POPÍŠOU, který je největší/nejmenší apod. 

Obrázky v řadě také mohou ukazovat podle pokynů učitele (např. Najdi nejmenší želvu.).

Oblíbeným námětem pro řazení podle velikosti je např. Pohádka o třech medvědech, v níž se setkáváme s různě velikými medvědy, postelemi, stoly, židlemi, miskami, lžičkami, sklenicemi atd. Poskytuje nám tedy množství příležitostí k vytváření řad podle velikosti.

ROZLIŠOVÁNÍ TVARU

Nejprve začínáme jednoduchými tvary v podobě základních geometrických útvarů a dalších jednoduchých piktogramů. Postupně přidáváme složitější strukturovanější objekty s více detaily. 

Aktivity jsou obdobné jako v případě rozlišování barev. Děti TŘÍDÍ objekty podle tvaru do skupin, POJMENOVÁVAJÍ je, PŘIKLÁDAJÍ je nebo VKLÁDAJÍ NA URČENÉ MÍSTO, VYHLEDÁVAJÍ JE V PROSTORU atd.

Různé tvary mohou být klíčem k VYBARVOVÁNÍ OMALOVÁNEK. 

K složitějším aktivitám patří TVOŘENÍ DVOJIC, které nejsou zcela totožné, jsou např. stranově obrácené, zvětšené/zmenšené, stínové atd. Děti mohou např. hrát STÍNOVÉ PEXESO, STÍNOVÉ DOMINO atd.

K náročnějším patří také úkoly hledání složitějších obrazců v souborech podobných obrazců. Faktorem, který činí úkol obtížnějším, je také počet prvků na obrázku (jak je vidět v hvězdičkovém bludišti níže).

Po nacvičení jednotlivých dílčích dovedností zrakové diferenciace je můžeme vzájemně kombinovat (spojíme např. barvu a tvar). 

Různé dovednosti zrakové diferenciace kombinují např. některé SPOLEČENSKÉ HRY (např. TANTRIX, QWIRKLE, TVARY, BARVY, PAMĚŤ, KOUZELNÝ KLOBOUK, GRABOLO 3D atd.).

Rozlišování figury a pozadí  

Rozlišování figury a pozadí je příkladem organizace vjemového pole, konkrétně fenoménu centrace. Ta spočívá v rozlišení objektů dle jejich podstatnosti, tedy podle toho, jak dokáží vázat naši pozornost. Podstatné prvky poutající naši pozornost (označujeme je termínem figury) jsou odlišovány od nepodstatných prvků (pozadí), které vnímáme méně zřetelně, spíše celkově. Schopnost zrakové diferenciace figury a pozadí je pro čtenářský výkon důležitá především při vydělování konkrétních textových pasáží ze souvislého textu, tedy k tomu, abychom byli schopní vnímat ostřeji čtené písmeno, slabiku či konkrétní slovo a zároveň nebyli rozptylováni ostatním textem.

Úkoly, na nichž trénujeme vnímání figury a pozadí, mají obvykle podobu PŘEKRÝVAJÍCÍCH SE OBRÁZKŮ, obrázků NA RŮZNĚ STRUKTUROVANÉM POZADÍ (obrázek nakreslený přes tiskacím písmem popsanou stránku, přes čtvercovou nebo bodovou síť, přes čmáranice atd.). Děti mají za úkol identifikovat všechny skryté objekty (mohou je také obtáhnout či vybarvit).

Obrázky mohou vytvářet také samy děti technikou PŘEKRESLOVÁNÍ RELIÉFŮ. Pod měkký papír jim předem vložíme nějaký plastický motiv. Přejížděním tužkou nebo voskovkou po papíře se bude motiv objevovat. Děti pak mohou hádat, co mají pod papírem schované.

Kromě hledání skrytých objektů mohou děti obrázky na pozadí s nějakou strukturou samy kreslit (např. do čtvercové nebo bodové sítě). Kreslit mohou podle vzoru i podle vlastní fantazie. Inspirací jim mohou být např. motivy z počítačové hry Minecraft.

Velmi podobným způsobem můžeme využít také stavebnici GEOMAG, což je vlastně plastická bodová síť. Děti v ní vyznačují obrazce pomocí gumiček, které napínají mezi kolíčky v síti. Kromě zrakové diferenciace, prostorové orientace a zrakové paměti aktivita rozvíjí také jemnou motoriku.  

S figurou a pozadím se setkáváme také u obrázků, kde mají děti za úkol HLEDAT NĚJAKÝ KONKRÉTNÍ OBJEKT, nebo NESROVNALOST.

Zajímavým úkolem je POZOROVÁNÍ DETAILŮ různých objektů. Děti si mohou zahrát PEXESO, při němž budou hledat dvojice obrázků představujících celý objekt a detail některé jeho části.

Rozlišování podobných, otočených a stranově obrácených tvarů 

Schopnost detailnějšího rozlišování tvarů a jejich vzájemných poloh je nezbytným předpokladem pro diferenciaci písmen. Děti, které nemají tuto schopnost dostatečně vybudovánu, mívají při čtení problémy u rozlišování písmen a číslic, které si jsou velmi podobné (a-e-o, m-n, l-k-h, 3-8, m-n, h-n, r-n, 3-E), nebo které vznikly otáčením či překlápěním (b-d-p-q, n-u, M-W, 6-9). Během psaní tiskacím písmem mohou tyto děti některá písmena a další znaky stranově otáčet (např. C, L, J, s, S, ?, D, B, d, b, p, q, a, e). Kromě uvedených statických inverzí se dopouštějí také inverzí dynamických (přesmyčky písmen ve slabikách např. sok-kos).

Při nácviku pracujeme nejprve s konkrétními předměty, pak s jejich obrázky, dále s geometrickými a dalšími jednoduchými tvary, potom s abstraktními obrazy, a nakonec s písmeny, čísly a dalšími symboly. 

ROZLIŠOVÁNÍ PODOBNÝCH TVARŮ

Nejprve tvoříme skupiny stejných prvků (obrázků, tvarů, obrazců, symbolů), pak vyhledáváme prvky se společným znakem (budeme hledat např. všechny červené obrázky, všechny pruhované věci). Společné znaky obrázků budou postupně méně a méně výrazné, respektive rozdíly mezi prvky, které budeme vybírat, a ostatními prvky se budou zmenšovat. 

Podstatou nácviku je TVOŘENÍ DVOJIC, HLEDÁNÍ ZADANÝCH OBJEKTŮ nebo OBJEKTŮ, KTERÉ SE OD OSTATNÍCH LIŠÍ (případně, které NEPATŘÍ DO ŘADY).

ROZLIŠOVÁNÍ TVARŮ OTOČENÝCH A STRANOVĚ OBRÁCENÝCH              

Pracujeme s obrázky otočenými podle vertikální i horizontální osy, případně s obrázky, které jsou otočeny jiným způsobem.

Opět začínáme s dvojicemi jednoduchých obrázků, které se liší ve výrazném detailu. Postupem času budeme rozdíly mezi obrázky zmenšovat. Zpočátku je lepší, když má dítě před sebou obrázky uspořádané do nějakého přehledného systému (do řádků/sloupců), později obrázky umisťujeme i chaoticky. Náročnost úkolu můžeme zvýšit také oddálením obrázků od sebe.

Opět můžeme používat stejné aktivity jako u hledání podobných obrázků, tedy VYTVÁŘET DVOJICE/TROJICE, HLEDAT ZADANÉ OBJEKTY nebo OBJEKTY, KTERÉ SE OD OSTATNÍCH LIŠÍ (případně KTERÉ NEPATŘÍ DO ŘADY).

Další skupina aktivit se týká objektů rozdělených podle osy souměrnosti. Chybějící část obrázku můžeme HLEDAT A PŘIKLÁDAT, nebo jen OZNAČOVAT, DOSKLÁDÁVAT POMOCÍ DÍLKŮ STAVEBNIC (např. Lega, mozaik či skutečných předmětů) nebo DOKRESLOVAT do čtvercové nebo bodové sítě i na volný list papíru. Různé druhy sítí pomáhají dětem zachovat poměry obrázku. Děti mohou dokreslovat celou půlku obrázku, nebo jen chybějící detaily.

Osu souměrnosti mohou děti samy hledat, případně posuzovat, zda by po rozstřižení obrázku podle naznačené osy byly obě části souměrné. 

Zpět na Zrakové vnímání

Zdroje:
JUCOVIČOVÁ, D. a H. ŽÁČKOVÁ. Reedukace specifických poruch učení u dětí. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0645-3.