Pravopis

Pravopis (ortografie) je ustálený způsob záznamu zvukové podoby spisovného jazyka systémem grafických znaků. Jedná se o soubor pravidel pro spisovný zápis slov, jejich tvarů a zápis vět.

Norma a kodifikace pravopisu

Spisovná pravopisná norma je kodifikována v Pravidlech českého pravopisu pro školu a veřejnost, kterou vydává Ústav pro jazyk český. Poslední kodifikace proběhla v roce 1993.

Specifika českého pravopisu

Český pravopis je především fonologický, tj. většině hlásek odpovídá konkrétní grafický symbol (písmeno). Slova obvykle zapisujeme přesně tak, jak je slyšíme. Např. hlásce [a] odpovídá písmeno a. Pravopisně rozlišujeme také délku samohlásek, hlásce [á] písmeno á atd.

Výše popsaný vztah 1 hláska – 1 konkrétní písmeno však neplatí vždy, pro některé hlásky máme více grafických symbolů:

- Hlásku [i] zapisujeme písmeny i/y, a to i v dlouhé variantě. Hláska [ú] má grafické varianty ú/ů. Zápis těchto hlásek se liší podle toho, kde se ve slově nachází (na začátku, uvnitř slova, na konci slova), ve které části slova se nachází (v předponě, v kořeni, v příponě, v koncovce), o jaký slovní druh se jedná atd.

- Ve shlucích párových souhlásek dochází k vzájemnému ovlivňování jejich znělosti (asimilace znělosti) (např. lávka [láfka], svatba [svadba]). Znělost párových souhlásek je oslabena také na konci slova, takže ani zde se zvuková podoba slova nemusí shodovat s podobou grafickou (např. lev [lef], plod [plot]).

- Složitá pravidla představuje zápis písmena ě, které dle situace představuje buď kombinaci hlásek [je/ně] po hláskách b, p, v, m. Nebo ve slabikách dě, tě, ně pouze hlásku [e], avšak předešlé hlásky jsou změkčeny a vyslovují se [ď, ť, ň].

- Zvuková a grafická stránka není v souladu ani ve slabikách di, ti, ni, u nichž taktéž dochází k měkčení souhlásky [ďi, ťi, ňi].

Dalším problémem je pak zápis interpunkce mezi větnými členy i mezi či za větami a to, že počáteční hlásky ve slovech můžeme zapsat velkými i malými písmeny.

Druhy pravopisu

Při správném zápisu výše uvedených pravopisných jevů se nemůžeme řídit pouze sluchovým dojmem, ale uplatňujeme zde vědomosti z různých jazykových disciplín, konkrétně lexikologie, morfologie a syntaxe. Pravopis není lingvistická disciplína, ale poznatky z lingvistických disciplín aplikuje. Podle toho, ze které konkrétní lingvistické disciplíny čerpáme potřebné poznatky, pak konkrétní pravopisné pravidlo přiřazujeme k pravopisnému druhu:

- pravopis lexikální (aplikuje poznatky z lexikologie),

- pravopis morfologický (aplikuje poznatky z morfologie) a

- pravopis syntaktický (aplikuje poznatky ze syntaxe).

S jednotlivými pravopisnými pravidly seznamujeme žáky v návaznosti na to, jak si postupně osvojují poznatky z jednotlivých jazykových disciplín.

Pravopis v učivu 1. stupně ZŠ

Níže uvedený přehled představuje návrh obvyklého rozdělení konkrétního učiva z oblasti pravopisu do jednotlivých ročníků. Závazné výstupy pro jednotlivá období jsou nastaveny v RVP ZV:

1. ročník

Žáci se seznamují se správnými tvary písmen.
Pravopis lexikální
- samohlásky krátké a dlouhé
- di, ti, ni / dy, ty, ny
- dě, tě, ně; bě, pě, vě; mě (mimo morfologický šev)

2. ročník

Pravopis lexikální
- dělení slov na konci řádku
- samohlásky krátké a dlouhé; ů/ú
- i/y po tvrdých a měkkých souhláskách
- dě, tě, ně; bě, pě, vě; mě (mimo morfologický šev)
- vlastní jména – zejm. osob a zvířat, jednoslovné místopisné názvy (např. města, vesnice, řeky, hory)
- párové souhlásky (spodoba znělosti)
Pravopis syntaktický
- velké písmeno na začátku věty a tečka na konci

3. ročník

Pravopis lexikální
- i/y v základech slov (mimo koncovku, tzn. v kořeni, předponě vy-/vý-, příponě -yně)
Pravopis syntaktický
- interpunkce za různými druhy vět podle komunikačního postoje mluvčího

4. ročník

Pravopis lexikální
- párové souhlásky v předponách od-, nad-, pod-, před-, roz-, bez-, s-/z-, vz- a předložkách od, nad, pod, před, bez
- vlastní jména – např. víceslovné zeměpisné názvy, jména příslušníků národů (slova, s nimiž se žáci setkávají např. v rámci výuky vlastivědy)
- zdvojování hlásek ve spojení předpona-kořen nebo kořen-přípona
- je na morfologickém švu (po předponách ob-, v-)
Pravopis morfologický
- koncovky podstatných jmen podle vzorů (obvykle kromě pravopisu vzorů předseda a soudce)
- koncovky přítomného času sloves
- tvary slovesa být
- tvary zájmena já
- tvarově shodné předložky a předpony (od/od-, pod/pod-, nad/nad-, před/před- atd.)
- předložky s/z

5. ročník

Pravopis lexikální
- velká písmena v přídavných jménech odvozených od vlastních jmen osob a zvířat
- přípony -ný a -ský
Pravopis morfologický
- koncovky podstatných jmen (podle všech základních jmenných vzorů)
- tvary slovesa být ve způsobu podmiňovacím
- koncovky přídavných jmen tvrdých a měkkých
Pravopis syntaktický
- koncovky příčestí minulého (shoda přísudku s jednoduchým podmětem)
- oddělování vět v souvětí čárkami
- přímá řeč (seznámení se zápisem uvozovek, interpunkce a počátečních písmen)

Konkrétní didaktická transformace pravopisného učiva, výukové problémy a strategie jejich řešení: viz Didaktika českého jazyka pro 1. stupeň ZŠ a MŠ. Pravopis na 1. stupni ZŠ [online]. Dostupné na <https://didaktikamj.upol.cz/index.php/studijni_materialy?id=304> [cit. 2024-09-10].

Druhy pravopisných cvičení a pravopisný výcvik

Při výcviku funkčně střídáme různá pravopisná cvičení: opis a přepis, cvičení vyhledávací, cvičení obměňovací, nahrazovací a konstrukční, doplňování a diktáty, cvičení korekční (práce s chybou). Vhodnost konkrétních cvičení a jejich přínos v rámci uplatňování různých pravopisných jevů se liší. Efektivitu konkrétních typů cvičení je vždy nutné posoudit také vzhledem k fázi nácviku konkrétního jevu, tj. jiná cvičení budou vhodná při seznámení s pravopisným jevem, jiná po jeho automatizaci. Korekci textu např. zařazujeme až ve chvíli, kdy mají žáci konkrétní pravopisný jev již automatizován, proto nehrozí, že by si zafixovali nesprávný zápis slov v textu uvedený. V dřívějších fázích by však bylo zařazení tohoto typu pravopisného cvičení nevhodné. U již dobře osvojeného pravopisného jevu nebude efektivní využití opisu či přepisu, což jsou pravopisná cvičení vhodná spíše pro počáteční nácvik, zejména při recepci správného zápisu slov.

Konkrétní didaktická transformace problematiky: viz Didaktika českého jazyka pro 1. stupeň ZŠ a MŠ. Pravopisná cvičení [online]. Dostupné na <https://didaktikamj.upol.cz/index.php/studijni_materialy?id=304> [cit. 2024-09-10].

Při pravopisném výcviku žáky důsledně vedeme k uplatňování osvojených pravidel pravopisu, která by jim měla sloužit k argumentaci správnosti řešení (např. „Slovo není vyjmenované ani příbuzné, proto píšeme v kořeni ‚i‘.“). Požadavek na zdůvodňování správnosti pravopisu na základě pravopisné normy je zakotven v zásadě uvědomělosti a v zásadě lingvistického přístupu.

Faktory ovlivňující pravopisný výcvik

Pro správný pravopis je důležitá správná výslovnost a vhodné využívání zvukových prostředků souvislé řeči (správná modulace řeči i její frázování).

Předpokladem je také kvalita zraku a sluchu, adekvátní úroveň zrakové a sluchové percepce, případně adekvátní úroveň pozornosti. Defekty těchto smyslových orgánů či narušení psychických procesů budou negativně ovlivňovat osvojení pravopisných pravidel i jejich aplikaci. Na podkladě poruchy fonematického sluchu (ale také dalších problémů sluchového vnímání a souvisejících kognitivních funkcí) dochází k rozvoji dysortografie (specifická porucha učení, konkrétně porucha pravopisu).

Na pravopis má samozřejmě vliv také úroveň písařských dovedností žáků v oblasti kvality i kvantity. Větší problémy mohou mít žáci s dysgrafií (specifická porucha učení, konkrétně porucha psaní), kteří v důsledku narušení motorických funkcí obvykle píší pomaleji, proto nemají tolik času na opravu, psaní je více unavuje a rychle ztrácí pozornost. U dysgrafiků se objevuje jak specifická, tak nespecifická chybovost v písemném projevu.

Při pravopisu hraje roli také úroveň čtenářských dovedností. Pro žáky s nízkou úrovní čtenářských dovedností a čtenářské gramotnosti i pro žáky s poruchou čtení (dyslexie), mohou být problematické ty fáze pravopisných cvičení, kdy si mají text sami přečíst (a to i v případě, že se jedná o jejich vlastní text).

Pro některé pravopisné jevy může být limitním faktorem šíře aktivní slovní zásoby (slova z pasivní slovní zásoby a slova neznámá mohou mít žáci problém spisovně ohýbat). Pravopisný výcvik může negativně ovlivňovat také místní nářečí a obecná čeština.

Vzhledem k tomu, že se jedná o aplikaci teoretických poznatků z konkrétních jazykových disciplín (lexikologie, morfologie, syntax), je pro pravopis zásadní také kvalita osvojených vědomostí. Důležitá je také dobrá znalost pravopisných pravidel.

U menších žáků i u žáků s poruchou sluchu či sluchového vnímání při diktování obvykle používáme hypertrofovanou výslovnost problematických hlásek (zřetelněji artikulujeme, zvýrazňujeme kvantitu samohlásek) a také poněkud přeháníme využívání určitých zvukových prostředků oproti běžné mluvě (zvýrazňujeme např. intonaci vět, většími odmlkami naznačujeme hranice slov či hranice vět atd.). Jedná se o podpůrná opatření reagující na nedostatečně rozvinutou sluchovou diferenciaci či sluchovou analýzu. U neintaktních dětí by se tyto nedostatky měly časem odbourat, u intaktních dětí záleží na typu a závažnosti jejich poruchy. Pokud jejich stav zlepšení neumožňuje, hledáme kompenzační mechanismy, které by jim pomohly problém překlenout.

Dysortografie viz Didaktika českého jazyka pro 1. stupeň ZŠ a MŠ. Dysortografie [online]. Dostupné na <[https://didaktikamj.upol.cz/index.php/specialni-vzdelavaci-potreby/dysortografie> [cit. 2024-09-10].

Reedukace dysortografie viz Didaktika českého jazyka pro 1. stupeň ZŠ a MŠ. Reedukace dysortografie [online]. Dostupné na <https://didaktikamj.upol.cz/index.php/specialni-vzdelavaci-potreby/reedukace-dysortografie> [cit. 2024-09-10].

Dysgrafie viz Didaktika českého jazyka pro 1. stupeň ZŠ a MŠ. Dysgrafie [online]. Dostupné na <https://didaktikamj.upol.cz/index.php/specialni-vzdelavaci-potreby/dysgrafie> [cit. 2024-09-10].

Reedukace dysgrafie viz Didaktika českého jazyka pro 1. stupeň ZŠ a MŠ. Reedukace dysgrafie [online]. Dostupné na <https://didaktikamj.upol.cz/index.php/specialni-vzdelavaci-potreby/reedukace-dysgrafie> [cit. 2024-09-10].

Dyslexie viz Didaktika českého jazyka pro 1. stupeň ZŠ a MŠ. Dyslexie [online]. Dostupné na <https://didaktikamj.upol.cz/index.php/specialni-vzdelavaci-potreby/dysgrafie> [cit. 2024-09-10].

Reedukace dyslexie viz Didaktika českého jazyka pro 1. stupeň ZŠ a MŠ. Reedukace dyslexie [online]. Dostupné na <https://didaktikamj.upol.cz/index.php/specialni-vzdelavaci-potreby/reedukace-dysgrafie> [cit. 2024-09-10]. 

Zdroje:

Internetová jazyková příručka. Vztah zvukové a grafické stránky jazyka [online] (2008–2024). Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR. <https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=901> [cit. 2024-09-10].
KRČMOVÁ, M. Psaná podoba jazyka. Ortografie [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2008. Dostupné na <https://is.muni.cz/elportal/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch02s02.html> [cit. 2024-09-09].
Wikipedie. Český pravopis [online]. Dostupné na <https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD_pravopis#Z%C3%A1vaznost_pravopisn%C3%A9_kodifikace> [cit. 2024-09-09].