menu lateralita  

Od malička mám problém s pravou a levou stranou. Když se urputně nesoustředím a jednám tak nějak automaticky, vždycky se vydám na opačnou stranu, než kam mě někdo posílá, což způsobuje řadu nečekaných situací, obzvlášť, pokud se mě někdo snaží navigovat v autě. Samozřejmě to všichni vždycky rádi komentují a baví tím i ostatní.

Sice jsem četla už ve školce, ale čtení ve škole byl najednou problém. Některá písmena se mi pletla, proto jsem si k  jejich poznávání musela vymýšlet mnemotechnické pomůcky. Čtení mi samozřejmě nešlo tak rychle jako ostatním, navíc jsem četla s chybami (abych stíhala, domýšlela jsem konce slov a d/b jsem spíš tipovala). Čtení nahlas bylo utrpení. Aby se mi ostatní nesmáli, četla jsem každé slovo nejdřív potichu, pak nahlas (tzv. dvojité čtení).

Když jsem byla menší, docela mě reakce ostatních i moje neschopnost dost štvaly, přemýšlela jsem, co to se mnou je. Postupem času jsem zjistila, že nás „dezorientovaných“ je víc (určitě i někteří z vás), a to mě uklidnilo. Prošli jsme si podobnými zkušenostmi s postupy ve škole a všichni jsme měli stejné zkušenosti s reakcemi okolí.

Člověk se s tím naučí žít, najde si nějaké pomůcky, které mu pomáhají uvědomit si, jak je co správně, ale chce to větší koncentraci. Proč je pro mě orientace v prostoru a třeba i rozpoznání některých písmenek a znaků (d - b) nebo jejich psaní (J, 3, C, ?), složitější než pro ostatní, jsem zjistila vlastně až na vysoké škole. Není to žádná neschopnost, mám jen zkříženou lateralitu.

Co je to lateralita?

Naše tělo se skládá z párových orgánů (např. oči, uši, končetiny). V prvních měsících života si volíme jeden z párových orgánů, aby ten druhý řídil. Je to kvůli lepší koordinaci mezi nimi. Jeden z orgánům má tedy dominantní funkci, používáme ho častěji a vykonává „náročnější“ úkoly, na které je potřeba větší přesnost, síla apod. Druhý orgán mu spíše „pomáhá“. Tato specializace je projevem hospodárnosti a účelnosti. Přednostní používání jednoho z párových orgánů je právě podstatou laterality. Lateralitou označujeme nerovnoměrné používání párových orgánů v důsledku dominance mozkových center. Ačkoli se lateralita týká všech párových orgánů, nejvíce patrná je u rukou, podle nichž hovoříme o praváctví či leváctví. Při výběru dominantních orgánů hraje roli dědičnost, ale např. u hybných orgánů se může projevit také tendence napodobovat ostatní nebo vyhovět očekávání okolí.

K lateralizaci dochází přirozeně tak, jak nám dozrávají nervové dráhy. Od narození používáme naše orgány občas symetricky, občas asymetricky. První známky asymetrie ve výkonech párových orgánů bývají patrné kolem 4. měsíce, k jejich ustálení ale obvykle dochází až po 4. roku věku. Vzhledem k tomu, že se jedná o přirozený proces, neměli bychom do něj zasahovat. Nechme dítě, aby se samo rozhodlo, který orgán bude využívat dominantně, neboť zkušenosti z minulosti, kdy byli leváci násilně přecvičováni na používání pravé ruky, ukázaly, že tyto zásahy mají negativní dopad a mohou vyvolat řadu dalších problémů (např. neurotické poruchy jako tiky a koktání).

  lateralita02

Lateralita a škola

Laterality dítěte bychom si měli více všímat s nástupem do MŠ, kdy začínáme s výcvikem správného držení psacích a výtvarných potřeb (pastelky, fixy, štětec, nůžky…). V tomto období je třeba zajistit také to, aby dítě mělo k dispozici vhodné pomůcky, jako např. nůžky pro leváky, případně také pastelky či tužku pro leváky. Levák se nepochybně naučí pracovat i s pravorukými pomůckami, ale jejich používání je pro něj komplikované, což obvykle řeší jejich nesprávným úchopem.
Správné držení psacích a výtvarných potřeb ale neleží jen na bedrech mateřských škol, je to úkol i pro rodiče, kteří by také měli na správné držení dohlížet. Mějme na paměti, že zafixované nevhodné návyky se později obtížně přeučují, pokud se vůbec korigovat dají. Špatná technika držení psacích potřeb a nůžek dítě zatěžuje více, než by bylo nutné.

Typy laterality

Výběr dominantního orgánu probíhá u všech párových orgánů nezávisle, proto se může stát, že se „nedomluví“. Poměr dominantní pravých a levých orgánů odráží různé typy laterality. Pomiňme dřívější trend přecvičování leváků na praváky nebo patologicky vynucenou lateralitu způsobenou např. nemožnost využívat jednu končetinu a zaměřme se pouze na přirozené situace.

Z pozice školní praxe je nejvýhodnější lateralita vyhraněná, což znamená, že jedinec preferuje pravou, nebo levou stranu těla. Ideální forma je dominance pravé ruky a pravého oka, neboť proces psaní je řízen levou mozkovou hemisférou.
Forma dominance levé ruky a levého oka je méně výhodná, a to zejména kvůli písmu, které je konstruováno pro prváky.

Komplikovaná je lateralita zkřížená, při níž má jedinec dominantní jinou ruku než oko, případně nohu. Nejnevýhodnější je kombinace dominantní levé ruky a pravého oka. U zkřížené laterality jsou dominantní orgány na obou stranách těla, což komplikuje jejich souhru. V procesu psaní je nutné zapojit do činnosti obě mozkové hemisféry, které spolu musí činnost koordinovat, což je komplikovanější proces, častěji tak vznikají chyby a psaní je také časově náročnější.

Posledním typem je lateralita nevyhraněná, neboli ambidextrie

Diagnostika laterality

lateralita03  

Zda bude dítě pravák nebo levák zpočátku poznáme pouhým pozorováním toho, kterou ruku dítě preferuje. Jak bylo uvedeno výše, většina dětí si dominantní ruku vybírá asi do 4 let života, ale není to vždy pravidlem. Zhruba do 6 let můžeme tomuto výběru nechat volný průběh, pokud se ale dítě nerozhodne ani do této doby, bylo by vhodné navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu, aby u dítěte lateralitu diagnostikovala. Nejedná se o nic závažného. Pokud poradna zjistí, že dítě má dominantní pravou ruku, budeme ho podporovat v jejím používání, totéž platí o levé ruce a její podpoře. Diagnostikuje-li poradna dítěti nevyhraněnou lateralitu, doporučí nám, která ruka bude vzhledem k dominanci ostatních párových orgánů (zejména oka) nejvhodnější a poradí, jak dítě k její preferenci nenásilně směřovat.


Dominantní ruku můžeme také rozpoznat jednoduchými technikami, např. testem „sepjatých rukou“ – Spojte ruce a propleťte prsty. Palec, který zůstal nahoře, patří vaší dominantní ruce.

Pozorováním dítěte můžeme rozpoznat také dominantní nohu. Opět to bude ta, kterou dítě používá častěji a k náročnějším úkolům (např. kterou nohou kope do míče).

lateralita03  

Také stanovení vedoucího oka je poměrně snadné. Můžete to vyzkoušet např. pomocí testu s „dalekohledem“ – Spojte ruce k sobě a vytvořte „dalekohled“. Zaměřte se na nějaký bod. Poté střídavě zavírejte pravé a levé oko, aniž byste „dalekohledem“ pohnuli. Zjistíte, že bod uvidíte pouze jedním okem, což je právě vaše dominantní oko. Alternativou tohoto testu je použití papíru s dírou, který nahrazuje „dalekohled“, ale jinak je postup totožný.

Nevýhodné typy laterality mohou dětem i dospělým komplikovat vykonávání určitých činností, což ale neznamená, že je nezvládnou vůbec. Nicméně je možné, že tyto problémy budou natolik závažné, že daný jedinec bude potřebovat při zvládnutí některých činností naši pomoc. Lateralita bude způsobovat komplikace i při školní práci dítěte (např. při čtení), proto je na místě hledat způsoby, jak dítěti situaci usnadnit.
Prvním krokem v tomto procesu, je samozřejmě diagnostika, tedy zjištění, zda má dítě problémy s lateralitou, nebo zda se jedná o jiný problém (např. dyslexii), v případně laterality pak o jaký typ jde.

Leváctví

U leváka je třeba zajistit správné usazení v lavici, pohlídat sešit nakloněný doprava a úchop pera, který je stejný jako u praváků (tedy špetkovitý úchop, ruka je při psaní pod linkou). Při špatném náklonu sešitu si levák při psaní zakrývá písmo, což může začít kompenzovat špatnou technikou psaní (ruku vykroutí v zápěstí, aby byla nad písmem a nezakrývala ho). Nezapomínejme ani na výběr správného psacího náčiní, kvůli kterému by mohlo docházet k rozmazávání písma, psací potřeby by měly podporovat správný úchop pera levou rukou. 

 
lateralita06
 
lateralita01

Zkřížená lateralita

lateralita07  

Při reedukaci zkřížené laterality se budeme zaměřovat zejména na posílení prostorové orientace (pravá – levá, nahoře – dole, vpředu – vzadu...), problémem může být ale také orientace v čase (během dne, dny v týdnu, měsíce…). Na základě konkrétních problémů pak budeme hledat např. mnemotechnické pomůcky, podle kterých si dítě bude pravou a levou stranu snáze uvědomovat. Také se zaměříme na správné rozlišování problematických písmen, aby dítě lépe zvládalo čtení i přepisy. Při čtení a psaní lze předpokládat vyšší chybovost a také pomalejší tempo, což je třeba při práci s dítětem zohlednit, buďme chápaví a trpěliví.

 

O problému je třeba s dítětem komunikovat, vysvětlit mu, co se děje a proč mu některé činnosti činí větší potíže než ostatním, i když se snaží. Tyto neúspěchy totiž dítě začleňuje do svého sebehodnocení a vytváří si o sobě negativní obraz, ke kterému navíc přispívají posměšky okolí. Informovanost o problému naopak může dítěti jeho sebevědomí zvednout, protože jeho situace je možná mírně komplikovanější než situace ostatních, přes to všechno ale zvládá to, co ostatní!



Dnes je 29. 03. 2024 | Svátek má: Taťána | Počasí v Olomouci: 2.99 °C | Počasí zítra: 20.79 °C