Děti s diagnostikovanými specifickými poruchami učení jsou většinou dobře intelektově disponovány, přesto patří do skupiny žáků, jejichž úspěšné zvládnutí školní docházky je bezprostředně ohroženo. Poruchy kognitivních, percepční a motorických funkcí jim brání v osvojování a běžném používání základních školních dovedností jako jsou čtení, psaní a zvládání pravopisu, počítání a další. Díky tomu nejsou schopni podávat výkony odpovídající jejich možnostem, ačkoli projevují snahu a vyvíjejí značné úsilí. Pokud není jejich problém včas odhalen a pokud s nimi není adekvátně pracováno, jsou zbytečně přetěžováni, svými neúspěchy jsou frustrování a ztrácejí motivaci k učení. Svou frustraci pak často ventilují nevhodným způsobem (vyrušují, šaškuji, mají problém s autoritou, mohou být agresivní atd.). Ztráta motivace je odrazuje od problematických činností, čímž jejich úroveň ještě dále klesá. Tyto činnosti jsou pro ně zdrojem stresu, proto se jim vyhýbají, neplní své školní povinnosti a celkově ztrácí o vzdělávání zájem. Někdy je obavy z neustálých neúspěchu vedou k záškoláctví, mohou být neurotičtí, což je může dohnat i k sebepoškozování.

Vzhledem k tomu, že u žáků se specifickými poruchami učení běžně používané výukové metody nejsou tak účinné, nebo jsou úplně neúčinné, je třeba hledat jiné metody a možnosti, jak s nimi pracovat. Stávají se tak žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

  spu07

Na základě diagnózy a na základě dosavadních zkušeností rodičů a učitelů s tím, jaké postupy byly zatím efektivní, navrhuje pedagogicko-psychologická poradna systém podpůrných opatření, která jsou aplikována při dalším vzdělávání žáka ve škole i v rodině. Úspěšnost těchto opatření je průběžně sledována, stejně jako pokroky žáky. V případě, že opatření neplní svou funkci, může být žák podroben dalšímu vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně a opatření mohou být na základě vyšetření aktualizována.

Podpůrná opatření jsou definována zákonem č. 561/2004 Sb., školský zákon. Podle rozsahu a obsahu jsou rozdělena do pěti stupňů. I. stupeň podpůrných opatření vždy nastavuje a poskytuje škola, II.-V. stupeň navrhuje a metodicky provází v jeho naplňování školské poradenské zařízení.

Komplexní podpora dítěte s SPU se dotýká několika oblastí, kterými se budeme zabývat dále.

Přístup učitele


spu08
 

Samozřejmostí by měl být erudovaný učitel, který je dobře obeznámený s problematikou specifických poruch učení a dokáže do své práce s žákem zakomponovat také doporučení pedagogicko-psychologické poradny. Nutná je větší empatie, neboť učitel bude muset např. více sledovat stav pozornosti a únavu žáka, aby mohl operativně reagovat na jeho aktuální obtíže. Práce s dětmi se specifickými poruchami učení je náročná, takže je na místě obrnit se trpělivostí, abychom dítě zbytečně nestresovali svou netrpělivostí či nervozitou, dítě bude možná potřebovat také více času na práci, protože v časovém stresu nebude podávat optimální výkon. Dále je třeba uvědomit si, že neúspěšní žáci mívají zpravidla problémy s vnitřní motivací, což je celkem logické, vzhledem k tomu, že přes zvýšené úsilí nejsou schopni dosahovat výsledků ostatních. Učitel by měl žáka vést k uvědomování si jeho silných stránek, pozitivně ho motivovat (více se zaměřovat na úspěchy než neúspěchy, všímat si jeho individuálních pokroků a oceňovat i snahu) a snažit se vytvářet situace, kdy i tento žák může zažít úspěch a získat ocenění zbytku třídy.

V kontextu běžné práce učitele by ale výše popsané body neměly být ničím mimořádným, neboť i bez žáků se speciálními vzdělávacími potřebami jsou třídní kolektivy našich škol heterogenní. Žáci se liší svými předpoklady, mají různé dispozice k vzdělávání a také různé potřeby, které by měl pedagog vnímat a na základě nich k žákům individuálně přistupovat. 

Podpůrná opatření se vztahují k úpravě metod a forem práce, podpoře školním poradenským pracovištěm, úpravě obsahu vzdělávání, organizaci vzdělávání, IVP, personální podpoře pro práci pedagoga, podpoře pro žáka, metodické podpoře ze strany ŠPZ, hodnocení žáka (NUV, Podpůrná opatření).

Modifikace metod a forem práce

Úpravy metod a forem práce se obecně týkají nalezení takových postupů, při nichž je žák schopen v každé fázi vyučovacího procesu podat co nejlepší výkon. K těmto metodám patří například využívání multisenzoriálního přístupu při motivaci, expozici a fixaci (tedy zapojení více smyslů do učení, díky nimž je jedinec schopen si informace lépe uložit do paměti, tyto vjemy jsou trvalejší a lépe a jedinec si je rychleji vybavuje). Multisenzoriálního přístupu můžeme dosahovat různými manipulačními činnostmi, činnostním učením apod. Tyto aktivity navíc umožňují větší názornost, naplňují tedy jednu z nejdůležitějších pedagogických zásad. V praxi se někdy setkáváme s tím, že učitelé nejsou změnám v přístupu k výuce nakloněni, protože doporučení týkající se úpravy metod a forem práce pro děti se specifickými poruchami učení vnímají jako vytváření paralelního postupu oproti běžné třídě. Tak to však není. Praktičtější a názornější výuka konvenuje všem žákům, umožňuje jim více se zapojit, díky vyšší pohybové aktivitě nabízí více přirozeného prostoru k regeneraci, působí motivačně a aktivizuje žáky nejen v rámci aktuálně řešeného úkolu i k dalšímu vzdělávání.

Konkrétnější změny metod a forem práce se většinou vztahují ke stanovené diagnóze žáka. Ale i zde lze obecně říci, že pokud žákovi porucha učení brání ve zvládání některých dovedností, měli bychom zvažovat, do jaké míry bude nutné na těchto dovednostech vyučování stavět. Jsou samozřejmě situace, kdy jsou nenahraditelné. Nemůžeme se např. vzdát snah o to naučit dítě číst a psát, protože budou dys-žákům činit obtíže, nebo tyto dovednosti úplně vyřadit ze vzdělávání, to by bylo samozřejmě absurdní. Jde spíš o to, zda tyto dovednosti nemůžeme v určitých situacích nahradit jinými, a tím dosáhnout vyššího efektu.

 


spu09

Ilustrujme si to na konkrétním příkladu, kterým je psaní zápisů. Zápisy do sešitů jsou důležité pro domácí vzdělávání žáků a na všech typech škol na ně klademe důraz. V rámci naplňování kompetence k učení žáky už od 1. stupně seznamujeme s tím, jak zápisy vytvářet i graficky zpracovávat do podoby, která jim usnadní učení. Množství zápisů i jejich rozsah s věkem dítěte samozřejmě narůstá. Přepisování je ale problematické pro dyslektiky, dysgrafiky a dysortografiky. Psaní jim zabírá více času, nejsou schopni kvalitního přepisu, což jim znemožňuje se z poznámek učit, a tím se jejich úsilí míjí účinkem. Je tedy legitimní se ptát, jaký smysl toto počínání má, a zabývejme se i otázkou, jakou formu zápisu žák se specifickou poruchou ke svému samostudiu potřebuje mít. Pedagogicko-psychologické poradny školám obvykle doporučují zápisy zredukovat nebo zavést formu předtištěných zápisů, či alespoň částečně předtištěných zápisů s možností doplňování vynechaných slov. Tato doporučení ale mohou být pro učitele komplikovaně realizovatelná (příprava textů zabírá hodně času, předpřipravené zápisy znemožňují to, aby zápis vznikal až v hodině s pomocí žáků, učitel nemusí mít k dispozici kopírku, kopírování je materiálně náročné atd.). Dalším negativem je to, že vedeme žáka k určité nesamostatnosti, neboť ho činíme závislým na materiálech, které mu připravuje někdo jiný.

Jisté východisko nám nabízí moderní technologie, jejichž osvojování a pozitivní používání je taktéž náplní vzdělávání. Žáci se od druhého stupně v rámci výuky informatiky učí psát na počítači, proto je jednou z logických možností ta, že by k přepisování zápisů využili právě počítač. Výhodou je možnost dodatečné editace textu, opravy chyb (sofistikovanější programy na chyby upozorňují nebo je přímo samy opravují), přizpůsobení textu tak, aby byl např. dostatečně strukturovaný (lze nastavit odsazení jednotlivých písmen, slov i řádků). Tuto editaci brzy zvládne žák sám, zpočátku mu ale může pomáhat i další osoba.

Dnešní grafické editory nabízí výběr z řady fontů, můžeme tak zvolit písmo, které je pro žáka nejlépe čitelné. Vybírat můžeme z psacích písem vázaných i nevázaných nebo tiskacích písem patkových či nepatkových. Text lze vizuálně upravovat (zvýraznit vytučněním, kurzívou, různými variantami podtržení, můžeme obarvit text i jeho pozadí atd.) a můžeme do něj vkládat grafické prvky (obrázky, grafy, rysy atd.). Existují také programy, které jsou schopné převádět mluvený text do písemné podoby (přepisují to, co člověk diktuje), případně napsaný text přečtou, což jistě uvítají např. dyslektici. 

   spu06

Tuto možnost nabízí např. nástroje MS Office 2010 a 2016 (MS Word, Excel, Outlook, PowerPoint, Publisher a další), které pracují kromě češtiny i s řadou dalších jazyků.

IRIS ruční skener IRISPen Executive 7 - tužka       IRIS ruční skener IRISPen Air 7 - tužka     

Při převodu textu či nenáročné grafiky do počítače je možné využít i různé typy čtecích per, což jsou vlastně malé ruční skenery. Jejich ovládání je jednoduché, stačí pouze posouvat pero po textu. Skener využívající technologii OCR rozpozná slova i čísla a ve formě textu je integruje do libovolné aplikace (MS Word, Excel, Outlook apod.). Skener lze podle typu připojit k různým zařízením (PC, tabletu s iOS i OS Android, mobilnímu telefonu).

Skenery obsahují také funkci čtení textu, takže naskenovaný text je možné okamžitě si poslechnout. Díky integrovanému překladači zařízení nabízí rozsáhlou podporu cizích jazyků (téměř 60 různých jazyků).

Ukázka práce s ručním skenerem

Možností, jak text v zápisech diferencovat, je nechat žáky psát si poznámky formou myšlenkových map. Žák si informace nezapisuje jako souvislý text, ale rozdělujeme je do grafického schématu. Tato schémata si může žák sám nakreslit, může využít pracovní list s předpřipraveným schématem myšlenkové mapy, nebo může pracovat na počítači v generátoru myšlenkových map (např. programy CoggleMindomo, Popplet, Map Myself a další). Tyto programy umožnují nejenom psaní, ale také vkládání obrázků. 


V několika posledních letech se také diskutuje otázka, zda nelze vázané psací písmo nahradit jinými variantami písem. Nevázané písmo by mohlo více vyhovovat dětem s dysgrafií, dyslexií či dysortografií, neboť izolované znaky jsou vizuálně zřetelnější a písmo je graficky jednodušší.

  dyslexie82

Dalším opatřením bývá doporučení pedagogicko-psychologické poradny žáky se specifickými poruchami učení častěji kontrolovat při samostatné práci, respektive ověřovat, zda rozumí zadání práce, neboť jeho přečtení či pochopení jim může činit obtíže a může ztížit nebo dokonce znemožnit správné provedení úkolu. Z toho důvodu bývá také doporučeno přesunout žáka do předních lavic. Nicméně toto opatření zřejmě vychází z toho, že učitel setrvává celou hodinu na jednom místě, což se v praxi většinou neděje. Např. právě během samostatné práce učitel často prochází třídou a zjišťuje, zda práci rozumí i ostatní žáci. Je třeba také dodat, že ne vždy je usazení v první lavici možné vzhledem k situaci ve třídě (ve třídě může být více žáků se stejným doporučením, žák v první lavici ruší a tím znemožňuje práci ostatních žáků atd.) nebo vzhledem k tomu, že toto místo neposkytuje žákovi vhodné podmínky (rozptylovat žáka může i učitel, např. pokud na svém stole připravuje pomůcky pro další aktivity). 

Poradny obvykle také doporučují zkrátit rozsah těch činností, které využívají dovednosti zasažené poruchou učení. Zkracuje se např. délka písemných prací, domácích úkolů, diktátů apod. 

Hodnocení žáka

spu10  

Stejně tak bývá doporučeno zkrácení hodnocených prací, např. diktátů, doplňovaček, pololetních prací atd. Příčinou zkrácení bývá rychlejší unavitelnost žáka při vykonávání dané činnosti, a s tím související ztráta pozornosti, a potřeba delšího času na kontrolu. V rámci preference kvality nad kvantitou poskytujeme žákovi více času na problematické aktivity ve všech částech vzdělávacího procesu, neboť naším cílem je především kvalita, kvantita je až druhořadá. Dalším opatřením v rámci hodnocení bývá mírnější klasifikace, respektive tolerance chyb, které jsou symptomem diagnostikované poruchy učení. V případě velkého množství chyb je možné zvážit upuštění od sumativní klasifikace, která může být nahrazena slovním formativním hodnocením, nebo jiným alternativním hodnocení (např. sumarizací počtu chyb, motivačním razítkem atd.).

O trvalý přechod ke slovnímu hodnocení, včetně slovního hodnocení na vysvědčení, si mohou rodiče požádat. I při hodnocení výsledků žáka se snažíme volit takové metody, při nichž je schopen podat optimální výkon. Např. u dysgrafika bude velký rozdíl ve výstupech z písemného a ústního zkoušení, ačkoli budeme klást stejné otázky, neboť v písemném projevu mu činí větší obtíže formulovat myšlenky. 

Nezapomínejme, že sebehodnocení žáka je vzhledem k jeho častějším neúspěchům v některých činnostech negativně ovlivněno, což ho logicky demotivuje k další práci. Naše hodnocení by proto nemělo být zdrcující. Je třeba si všímat i mírných pokroků a ty vyzdvihovat, aby žák viděl, že jeho úsilí má nějakou naději, a také aby vnímal, že si jeho snahu uvědomujeme. Nicméně i přesto je třeba zachovat jistou míru objektivity, neboť bez ní ztratí u žáka na relevanci (pokud žák nepracuje v rámci svých aktuálních možností, v hodnocení by se to mělo promítnout). 

Podpora pro žáka

Při vyučování mohou žáci používat podpůrné materiály, jako jsou různé přehledy (přehled malé násobilky, vyjmenovaných slov, převodů jednotek atd.), které může žák využívat ve všech fázích vyučovacího procesu, včetně domácí přípravy. Jak s těmito materiály efektivně pracovat se žák může učit v hodinách pedagogické intervence nebo v hodinách speciálně pedagogické péče, pokud jsou mu poradnou doporučeny. Tyto materiály pořizuje škola z finančních prostředků přiznaných žákovi pedagogicko-psychologickou poradnou. Ze stejných zdrojů je možné žákovi pořídit také technologické vybavení, případně výukové aplikace, které mohou být využity jak v běžných hodinách, tak ve všech speciálních hodinách doporučených poradnou. K jakému účelu může škola prostředky vynaložit nicméně určuje poradna. K doporučenému vybavení patří také kompenzační pomůcky (např. násadky na pera fixující správný úchop, dyslektické šablony pro čtení, bzučák pro diferenciaci délek samohlásek atd.). 

 
spu12

Úprava obsahu vzdělávání

Součástí psychologického a speciálně pedagogického vyšetření v poradně je, jak jsme již uváděli, posouzení závažnosti postižení a s tím související prognóza vývoje vzdělávání. Pokud jsou problémy závažné do té míry, že budou překážkou ve zvládání dalšího vzdělávání žáka, je možné přikročit také k úpravě obsahu vzdělávání. Z obsahu mohou být vypuštěny jen některá dílčí témata či aktivity, nebo může být dítě vyučováno podle rámcového vzdělávacího programu pro zvláštní školy.

Organizace vzdělávání 

Dle závažnosti situace může být žákovi doporučeno absolvování jedné či více speciálních hodin týdně, v nichž s ním bude individuálněji pracováno. Jedná se o hodiny speciálně pedagogické péče nebo hodiny pedagogické intervence. Tyto speciální hodiny se pak stávají pevnou součástí rozvrhu žáka a jsou pro něj povinné.

Cílem hodin speciálně pedagogické péče je rozvoje narušených funkcí a postupného budování základních dovedností čtení, psaní, případně počítání. Kromě toho zde probíhá také posilování kompenzačních mechanismů, které žákovi pomáhají nahradit narušené nebo nedostatečně rozvinuté funkce. Jde tedy o kompenzaci diagnostikovaných problémů, nejedná se o doučování, proto tyto hodiny vede speciální pedagog, který spolupracuje také s vyučujícími žáka a rodiči.

Kromě těchto hodin může poradna doporučit žákovi navíc přítomnost na hodinách pedagogické intervence, které jsou určeny k docvičování učiva. I tyto hodiny probíhají individuálně nebo v malé skupince žáků, což učiteli poskytuje prostor k tomu, aby našel co nejvhodnější a nejefektivnější způsob, jak žákovi učivo předat, na což v běžné hodině není vždy dostatek času a prostoru. Hodiny pedagogické intervence vede pedagog, ideálně pedagog, který v daném předmětu žáka učí, proto bude mít přehled v tom, co žákovi činí potíže i do jaké míry by měl mít učivo osvojeno. 

Personální podpora pro pedagoga

Integrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžné třídy není vždy snadná. Vyžaduje užší spolupráci s rodinou žáka, více času na přípravu vyučovací hodiny a více pozornosti věnované žákovi při samotném vyučování. Aby k tomu nedocházelo na úkor ostatních žáků, je možné po konzultaci s pedagogicko-psychologickou poradnou získat určitou personální podporu. Tato personální podpora může mít podobu asistenta žáka, asistenta pedagoga nebo školního asistenta.

Asistent žáka zajišťuje integraci žáka s postižením autistického spektra, lehkým mentálním postižením, tělesným postižením nebo žáka nadaného či mimořádně nadaného. Osobní asistent  je nepedagogický pracovník, který není zaměstnancem školy a není financován z prostředků určených na vzdělávání. Asistenta zajišťují rodiče žáka, kteří za tuto službu také platí (obvykle z příspěvku na péči). Asistent žáka je součástí sociálních služeb dle zákona č. 108/206 Sb., zákon o sociálních službách.

 



spu11

Asistent pedagoga je pomocník pedagoga, který se podílí na podpůrném vzdělávání a integraci žáka se speciálními vzdělávacími potřebami, žáka nadaného či žáka kulturně a společensky znevýhodněného. Pracuje dle pokynů pedagoga s integrovaným žákem nebo s ostatními žáky ve třídě. Asistent pedagoga zajišťuje také doučování a mimoškolní přípravu žáků a pomáhá při komunikaci a spolupráci mezi školou a rodinami. Institut asistenta pedagoga upravuje zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, vyhláška č. 197/2016 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kriérním systému pedagogických pracovníků a vyhláška č. 202/2016 Sb., o vedení doumentace škol a školských zařízení.    

Školní asistent poskytuje základní nepedagogickou podporu přímo v rodině při spolupráci s rodiči, zprostředkovává komunikaci s komunitou, rodinou a školou spočívající např. v aktivitách vedoucích k zajištění pravidelné školní docházky žáků, porozumění rodinnému prostředí žáků a zajištění přenosu informací mezi školou a rodinou, pomáhá při rozvoji mimoškolních a volnočasových aktivit, poskytuje podporu pedagogovi při administrativní a organizační činnosti pedagoga ve vyučování i mimo vyučování.“ (MŠMT, Přehled šablon a jejich věcný výklad).

Individuální vzdělávací plán (IVP)

Změny v systému práce by měl učitel s žákem probrat, vysvětlit mu, co se děje, aby žák mohl lépe pochopit situaci i sám sebe, měl by být také seznámen s úlevami a povinnostmi. Do situace bychom měli citlivě zasvětit také zbytek třídy, nicméně pokud učitel věnuje pozornost klimatu třídy, pak by měla být samozřejmostí komunikace o tom, že jsme různí, máme různé předpoklady i problémy, přesto máme všichni ve třídě, potažmo společnosti, své místo a můžeme být pro ni prospěšní.

Veškerá opatření, která poradna při práci s žákem doporučila, slouží škole jako podklad pro vytvoření individuálního vzdělávacího plánu žáka. Na tvorbě dokumentu se obvykle podílí všichni pedagogové, kteří žáka učí, za metodické podpory výchovného poradce, školního psychologa apod. Kromě doporučené úpravy školního vzdělávání zahrnuje také doporučení, která pedagogicko-psychologická poradna poskytla rodině. Uvádí také práva a povinnosti, které s úpravami vzdělávacích podmínek souvisí. Všechny zúčastněné strany (učitelé žáka, výchovný poradce, případně školní psycholog, vedení školy, rodiče žáka i žák samotný) jsou povinni se s tímto materiálem seznámit a uvedená opatření respektovat, což potvrzují podpisem.

Spolupráce školy a rodiny

spu13  

Jak bylo uvedeno výše, změny se netýkají jen práce ve škole, ale také domácí přípravy žáka, tedy rodiny. Spolupráce rodiny a školy by měla mít charakter výměny zkušeností a vzájemného přebírání pozitivních modelů. Vzhledem k tomu, že práce s dětmi se specifickými poruchami učení je pro všechny náročná, součástí opravdu dobré spolupráce by měla být také vzájemná podpora a pochopení pro to, že se všichni snažíme jednat v nejlepším zájmu dítěte a nejlepšího efektu dosáhneme, pokud budeme táhnout za jeden provaz. 



Dnes je 07. 12. 2022 | Svátek má: Benjamín | Počasí v Olomouci: 1.93 °C | Počasí zítra: 2.98 °C